"Černý humor je, když máš písek v oku. Morbidním se stává ve chvíli, když máš oko v písku."

Glosa: Volby 2017

Včera v 10:12 | Winter |  Články
Když jsem si včera večer zapnula Události, tak nějak jsem tušila, že výsledky budou průser. Ale že to bude až takový průser jsem tedy nečekala...

Někdo by mě mohl označit za havloidní sluníčkářku. Měl by pravdu a já se za to nestydím. Ano, moje názory jsou liberální a mám proto dobrý důvod. Když jsem byla na střední, připadalo mi, jako kdyby moji spolužáci vyznávali pouze dva politické směry - velmi liberální nebo extrémě pravicové. Měli jsme ve třídě jedince, kteří sympatizovali s myšlenkami DSSS. Smutné. Jedna z nich byla přímo ukázková volička Dělnické strany. Extrémě hloupá homofobní a rasistická kráva, která se domnívala, že za její posraný život může romské etnikum. Přitom si za všechno mohla čistě sama. Když přišla do školy tak to byla vzácnost a pak se hrozně divila, že propadá ze všech předmětů a že se jí hroutí svět před očima. Ale ne, za všechno mohli Romové.

Volby považuji za svojí občanskou povinnost. Razím jedno takové heslo: pokud nepůjdu tentokrát volit, nemůžu během dalšího mezivolebního období jakkýmkoliv způsobem nadávat na špatnou politickou situaci, protože jsem se jí ani nepokusila změnit. Opravdu mě iritují lidé, kteří mají řeči o tom, že je to tady špatné, ale sami raději zůstanou doma a nepůjdou odevzdat svůj lístek. Dále nemám ráda ty, kteří říkají, že by všechny v parlamentu vystříleli. Myslíte, že ti také šli volit? Ani náhodou. Ale mají plnou pusu siláckých řečí.

Jelikož studuji v Českých Budějovicích, tak se občas ráda projdu po Lanovce. Poslední dva týdny se tato ulice stala hlavním místem pro setkání různých politických stran se svými voliči. Byly tam Realisté, KDU-ČSL a Svobodní. Nenavštívila jsem ani jeden stánek a zarputile odmítala nabízené propagační předměty. Jen nerada před ostatními dávám najevo, jakou stranu už roky volím. Ale dám vám malou nápovědu - jedná se o partaj, která podporuje adopci dětí homosexuálními páry, větší platy pro pracovníky v sociálních službách a ekologičtější způsob života.

Když už jsem u setkávání s politiky...nechodím na jejich akce. Přijde mi to jako zbytečnost a až příliš velké ovlivňování voličů. Raději si v klidu doma projdu jejich volební programy. Je to mnohem lepší. Nikdy bych tam nešla ani za zlaté prase.

Kdysi jsem na Jednom světě viděla zajímavý dokument. Jmenoval se Pozemšťané, koho budete volit?. Jednalo se v něm o skupinku mentálně postižených lidí z denního stacionáře, kteří se připravovali na předvolební šílenství a navštěvovali různá setkání s politiky, aby si mohli vybrat svojí stranu. Musím říct, že to byl velmi zajímavý dokument a místy dost vtipný. Opravdu jej doporučuji.

V pátek jsem měla vtipnou diskuzi se svojí babičkou. Tvrdila, že pokud budu volit tuhle stranu, tak je to jen vyhozený hlas. Prý se tam stejně nedostanou. Ano, nedostali se tam, ale nemyslím si, že dát hlas malým stranám je zbytečnost. Každý se počítá. Já jsem z těch velkých partají zkrátka znechucená. Kromě toho, když jsem si jen tak dělala předvolební test, tak mi tam stejně vyšla ta moje preferovaná strana.

No, to by asi bylo tak všechno, co jsem chtěla k tomuto tématu říct. Nechci se pouštět do zbytečných debat a rozpoutávat tu bouřlivé diskuze. Pokud mě něco dalšího napadne, rozhodně to sem dám. Ale závěrem bych chtěla dodat, že nejvíc ze všeho mě pobavily různé vtípky a koláže na danou tématiku. I já sama jsem přispěla trochou do mlýna. Doufám, že za to na Youtube nedostanu ban.



Jo a kdyby jste měli zájem, tak tento blog i můj kanál na Youtube má facebookovou stránku. Jestli chcete, tak mě můžete sledovat. Někteří blogeři si je zakládají, tak uvidím, co se z toho vyklube. Budou se na ní objevovat novinky z blogu a let´s playe:

Herní maniačka



 

1. Neporušitelný slib - Usmíření

14. září 2017 v 2:46 | Winter |  Povídky

Fandom: Harry Potter

Žánry: Romantika, slash, hurt, temné

Páry: Severus Snape/Harry Potter, Hermiona Grangerová/Draco Malfoy

Autorčina poznámka: Tohle bude asi ta nejtěžší a nejdelší věc, jakou jsem kdy napsala. Tato fanfikce se odehrává během Harryho šestého ročníku. Zcela ignoruje dění v Princi dvojí krve a jde si vlastní cestou.

Hlavní postavou je Harry, který nastupuje do šestého ročníku. Uvědomí si, že se celé kouzelnické společenství díky nové válce s Voldemortem začíná měnit. Každý z jeho přátel, známých nebo studentů či profesorů se bude muset rozhodnout, na čí stranu se postaví. Ale věci nejsou jen černobílé. Zjistí, že i dobří lidé v sobě skrývají strašlivá tajemství, která mohou mít zásadní dopad na vývoj celého konfliktu.

Kromě Snarry a Dramione bude mít fanfikce ještě jeden pár. Ale nechci jej vyzrazovat kvůli zápletce.

Kapitoly budou vydávány nepravidelně vzhledem k tomu, že se blíží semestr a netuším, jak to budu mít s časem. Každopádně, na příběh O lásce a válce jsem nezapomněla. Připravuji další části.

Užijte si čtení.

***

Ledový vzduch svištěl kolem jeho těla, ale on jeho nízkou teplotu nijak nevnímal. Stačilo zamumlat jednoduché chladuvzdorné kouzlo a rázem mohl navštěvovat i ta nejstudenější místa na planetě. Letěl hustým tmavým mračnem ke svému cíli. Na horizontu se vzápětí objevila monstrózní pevnost ukrytá před zraky mudlů ve vysokých horách. Zároveň cítil přítomnost velmi silné kouzelné bariéry. Grindelwald si potrpěl na pompéznost a megalomanství. Kdysi dávno četl, že tu stála jeho socha. Ale po válce jí nechalo kouzelnické společenství strhnout. Gellert skončil ve vězení jako krysa. Jeho schopnosti nejspíš zakrněly, ale to však nic neměnilo na tom, že má stále obrovskou moc. Kouzelníkova magie nikdy nezmizí. Pokud chce zlikvidovat Brumbála a Pottera, bude muset najít daleko silnějšího spojence.

Lord Voldemort Grindelwaldovy myšlenky obdivoval. Staly se základem pro jeho ideologii o nadřazené kouzelnické rase. Na rozdíl od něj chtěl mudly především vyhladit, nikoliv jim vládnout. Byly to jen špinavé krysy. V přírodě platilo základní pravidlo silnějšího staré jako život sám. Není proto divu, že slabí padnou.

Přistál nedaleko pevnosti. Tam ještě bariéra nebyla tak silná. Dotkl se Znamení zla na svém předloktí a za pár okamžiků se okolo něj začali objevovat Smrtijedi. Povolal jich kolem dvou tisíc. Počítal s tím, že část z nich padne. Má však mnohem více spojenců. Jednoho dokonce v Bradavicích přímo pod Brumbálovým nosem. Ale toho dnes nezavolal. Je pro něj příliš důležitý. Někteří byli útokem na Nurmengrad nadšeni. Například jeho favoritka Bellatrix, která se nemohla dočkat, až začne zabíjet. Jiní měli ve tváři strach. Z něho a z toho, co je čeká. Kdyby přeci jen ucouvli, neváhal by použít tu nejhorší ze zakázaných kleteb.

Každý z jeho pěšáků byl s plánem útoku obeznámen. Lord Voldemort zamířil hůlkou na věznici a z její špičky vylétlo zářivé světlo, které všechny téměř oslepilo. Narazilo na ochranný štít. Neproniklo jím a ani jej nijak nepoškodilo. Ale na druhé straně vyvolal jeho útok obrovskou paniku. Stráže vězení okamžitě zburcovali celou pevnost.

Neplánoval na ně útočit pouze kouzly. V rukávu měl připraveno pár zajímavých es.

Voldemortův první útok sice obranu Nurmengradu nepoškodil, ale když se k němu přidala obrovská síla jeho nohsledů, tak strážníci neměli žádnou šanci. Už nyní z nich byli chodící mrtvoly. Každý strážný se snažil vězení ze všech sil ubránit. Jenže jakmile se k jednotkám Pána zla připojili mozkomorové a z karpatských pahorků dorazili obři, byly jejich životy ztraceny.

Vězni věděli, co se děje. Kouzla z kleteb narážely do zdí a bortily je nebo rozmetávaly na všechny strany. Zločinci ve věžích nemohli přežít. O ně se však nestaral. Cíl jeho cesty se nacházel hluboko v podzemí. K jistému vítězství se přibližoval mílovými kroky. Konečně oslavoval svůj triumf.

O několik tisíc kilometrů dále směrem na severozápad se uprostřed letní noci probudil patnáctiletý Harry Potter a uvědomil si, že má hlavu v jednom ohni. Jizva jej příšerně pálila a tak si ji několikrát promnul dlaní. Jenže jeho pokus nezabral. Bylo mu špatně a potřeboval jít do koupelny, aby se mohl vyzvracet.

Když se vrátil zpět do svého pokoje, sednul si na postel a přemýšlel o svém snu. Cítil neuvěřitelnou radost, která nicméně pramenila z lidského utrpení. Nedokázal si svoji noční můru vybavit. Byly v něm mozkomoři, Smrtijedi, spousta záře a nějaká pevnost, kterou v životě neviděl. Uvědomil si, že z ní nedokáže poskládat žádné konkrétní scény. Po útoku na ministerstvo už Voldemortovi neviděl do hlavy tak dobře jako dříve. Když mu Raddle před několika měsíci posílal své vize, chtěl jej nalákat do pasti. Ale od Siriusovi smrti se mu už do hlavy nepodíval. Ale dnešek byl jiný. Mohl se na chvíli přestat ovládat a dal mu možnost vidět to, co se právě děje?

Kéž by si z toho snu pamatoval víc! Nemohl vůbec přijít na to, kde se nachází nebo co právě dělá. Asi se jeho vize promíchala s dalšími sny, jenž se mu poslední dobou zdály. Co by ale v případě nějakého Voldemortova útoku mohl dělat? Nic. Než by k Brumbálovi Hedvika dorazila, mohlo by být už pozdě. Cítil se frustrovaně. O prázdninách kouzlit nesměl. Pokud ano, jeho situace by se značně zjednodušila.

Podíval se na budík. Bylo půl třetí ráno, předposledního dne v červenci. Zítra má šestnácté narozeniny! Už se moc těšil na to, až se pojede podívat k Weaselyovým. Ronova maminka poslala tetě Petunii dopis, který ji nejprve šokoval. Ne, tentokrát neměl tolik známek jako před dvěma lety. Měl jen jednu. Tetu však paralyzovalo zjištění, že jí někdo z jeho kouzelnického světa vůbec nějaký dopis napsal.

Nakonec mu však cestu do Doupěte povolila. Už jej nejspíš chtěla mít z krku. Ani strýc Vernon nic nenamítal. Avšak včera u večeře mu řekla:

"Těm svým úchylům vyřiď, ať se ani neopovažují posílat další dopisy. Nechci s nimi mít žádné kontakty," pronesla kysele. Harry by jí přání se samou radostí splnil. Měla však smůlu. Jednou byla jeho poručnice a tak musela komunikovat s kouzelnickým světem ať se jí to líbilo nebo ne. Přesto v sobě ucítil osten radosti, když po jídle vyběhl schody do prvního patra a šel si sbalit.

Některé knihy tu chtěl nechat. Uvědomil si, že třeba takovou učebnici lektvarů už nebude potřebovat, protože z Náležité kouzelnické úrovně nezískal V nýbrž N a silně pochyboval, že jej Snape přivítá s otevřenou náručí ve třídě. Tak dobrý nebyl. Smůla. Musel také přehodnotit své představy ohledně budoucí povolání. Toužil se stát lovcem černokněžníků, jenže nyní vážně přemýšlel o profesionální dráze hráče famfrpálu.

Učebnici tedy nechal tady. Dále se dozvěděl, že nebude moci studovat kouzelnickou historii a věštění. Ani o ty předměty nestál. Uprostřed zkoušky z Dějin čar a kouzel se zhroutil, zatímco ve věštění pokazil co mohl. Rád by si vzal i učebnici s péčí o kouzelné tvory, ale ani tu nehlodal v šestém ročníku absolvovat. Hagrid bude asi nešťastný. Jenže co jiného mohl dělat? Jeho hodiny byly sice fajn, ale k budoucí profesi je nepotřeboval.

Naházel všechny hábity, mudlovské oblečení i knihy do kufru. Každý rok musel jeho objem pomocí kouzel zvětšovat. Nakonec na samotný vršek poskládal spodní prádlo. Neviditelný plášť si naopak nechal u sebe. Kdo ví, kdy jej bude potřebovat.

Harry seděl na posteli a ještě přemýšlel, co by si vzal s sebou. Nic jej však nenapadlo. Hedvika byla na lovu a netušil, kdy se vrátí. Pro jistotu jí řekl, že kdyby dorazila do Kvikálkova později a nikde jej nenašla, má letět rovnou k Weasleyovým. Cestu moc dobře znala.

Uvědomil si, že mu už zbývá poslední léto a pak se s Dursleyovými rozloučí navždy. Připadalo mu to zvláštní. Nenáviděl každou minutu, kterou tady strávil. Ale co jim řekne, až se budou loučit? Poslední dobou měl docela dobré vztahy s bratrancem. Dudley si totiž díky loňskému útoku mozkomorů uvědomil, jaký skutečně byl. I když s ním trávil málo času, zjistil, že se jeho chování změnilo k lepšímu. Už se nekamarádil s bandou místních blbečků a začal na sobě pracovat. Dokonce za ním přišel krátce po jeho příjezdu z Bradavic.

"Ahoj Harry, můžu dál, prosím?" zeptal se nejistě, když právě rovnal knihy do polic. Neviděl jediný důvod, proč by za ním nemohl. Překvapilo jej, že řekl slovo prosím, protože si vůbec nepamatoval, že by něco takového vůbec někdy vypustil z úst. Na laskavosti a slušné chování si moc nepotrpěl.

"Jasně, posaď se," gestem mu ukázal rozestlanou postel. Bratranec si sedl, ruce dal na kolena a díval se na něj, jako kdyby přemýšlel, jak má začít. Potter přestal s vybalováním. Vzal si židli a usadil se naproti němu.

Bratránek chvíly váhal. Už už chtěl z pokoje zmizet se slovy, že to byl jen vtip. Ale nakonec se přeci jen rozmluvil:

"Víš Harry, ještě jsem nedostal pořádnou příležitost, abych ti poděkoval." Mladý kouzelník neměl sebemenší tušení, o čem to mluví.

"Za co?" zajímal se.

"Za to, jak jsi mi loni zachránil život. Díky. Vím, že jsem se k tobě choval hrozně. Byl jsem odporný zmetek a nyní vím, že kouzelníci nejsou špatní. Mamka s taťkou nemají pravdu," vysvětloval. No páni! Tohle mladý Potter opravdu nečekal.

"Já - Dudley, tohle bylo asi to nejhezčí, co mi kdy v tomhle domě kdo řekl. Proč jsi se najednou tak změnil?"

"Nevím co se stalo, ale ta stvoření..."

"Mozkomoři."

"Ti mozkomoři mi ukázali, jaký jsem byl. Viděl jsem sám sebe jako toho nejhoršího parchanta pod sluncem. Uvědomil jsem si, že takhle žít nechci," vysvětloval Dudley. Harry ho plně chápal. Mozkomoři dokázali z lidí vysát štěstí a odhalit ty nejhorší vzpomínky. Avšak Remus Lupin jej naučil, jak se jim ubránit.

"Vím, jak jsi se cítil," přiznal.

"Co jsi viděl ty?" zajímal se Dudley.

"Vždycky, když se ke mně přiblíží, slyším, jak Voldemort vraždí maminku," řekl Harry a podíval se na své ruce položené na kolenou. Hlavou mu na chvilku prolétla poslední slova jeho matky. Zoufale chránila svého syna před Voldemortovou smrtící kletbou, které nakonec sama podlehla.

"To je mi líto. Mamka o tetě moc nemluví, ale mrzí mě, že se s ní už nikdy nesetkám. Vyprávěl ti o ní někdo?" zeptal se bratranec.

"Říkali, že nikdy nepoznali krásnějšího, chytřejšího a statečnějšího člověka. Ke konci školního roku jsem ji viděl v jedné cizí vzpomínce. Byla úžasná! Taťku nejdřív nemusela, ale potom se do něj zamilovala a nakonec se vzali."

Samozřejmě, že Harry hovořil o jedné nepříjemnosti, která se mu stala v půlce letního pololetí. Neudržel zvědavost a podíval se do Snapeovy Myslánky. Uviděl tam, jak jeho otec šikanuje budoucího profesora lektvarů dost nechutným způsobem. Lily se Jamesovo počínání nelíbilo. Samozřejmě mu to začala vyčítat. Jenže v tu chvíli se ozval Snape a řekl jí mudlovská šmejdko. Urazilo jej , že se ho zastávala dívka z nekouzelnické rodiny. Lily se strašlivě naštvala. James si naopak vzal její slova k srdci a stal se mnohem lepším člověkem.

"Čarodějové mohou prohlížet cizí myšlenky?" vydechl ohromeně Dudley.

"Ano můžeme. Ale používáme k tomu speciální předmět, který se jmenuje Myslánka. Je to taková velká kamenná miska, do které se dávají vzpomínky," vysvětloval Harry.

"Víš, vím toho o vás tak málo. Začalo mě to zajímat. Chtěl bych o kouzelnické komunitě zjistit něco víc."

"Opravdu?"

"Jo. Nemohl by jsi mi o tom tvém světě sehnat nějakou knížku? Prosím," škemral bratránek. Mladý Potter se usmíval. Dudleyho zájem jej příjemně překvapil. Už samotná změna jeho povahy byla obrovská bomba. Nemohl se dočkat, až tohle řekne Ronovi a Hermioně.

"Dobře. Až půjdu do Příčné ulice nakupovat věci na příští školní rok, podívám se, jestli v Krucáncích a kaňourech nebudou mít něco na tohle téma. Pošlu ti ji po Hedvice."

"Fajn," řekl Dudley. Chěl pokračovat v konverzaci, ale pak si vzpoměl, proč sem původně šel: " Jo a mamka ti vzkazuje, že máme přijít dolů na večeři. "

"Za chvíli jsem tam."

Večeře nebyla nic moc. Jelikož chtěl bratránek skutečně zhubnout, normální jídlo nahradily saláty, rýže, zelenina a ovoce. Dudley ho ale opět překvapil. Poměrně často se mu dařilo propašovat nahoru nějaké dobré jídlo nebo cukroví. On to samozřejmě nejedl, ale nechtěl, aby kvůli němu Harry trpěl hlady tak, jako ostatní členové rodiny. Prý i strýc Vernon si kupoval nějaké pamlsky cestou do práce, aby jej teta neviděla. Harry za jeho laskavost byl rád. Tohle léto se díky bratrancově proměně stalo poněkud snesitelnějším, než ty předchozí.

Můj první vlog!

8. září 2017 v 20:06 | Winter |  Články
Můj první vlog na téma středeční Výměny manželek, Hry o trůny a situace kolem blogu.

 


O lásce a válce - díl třetí

25. srpna 2017 v 22:19 | Winter |  Povídky
Fandom: M*A*S*H*

Žánr: Slash, hetero, romantika

Přístupnost: 13+

Páry: Charles Emerson Winchester III./Hawkeye Pierce, Otec Mulcahy/OC

Autorčina poznámka: V dnešní poznámce bych chtěla moc poděkovat Majuar, která mi věnovala povídku k narozeninám na tento slashový pár! Díky moc! Vím, že jsem v komentáři psala, že další kapitolu uveřejním s malým překvapením. Co jsem slíbila, to jsem také udělala. Nakreslila jsem fanart na Zemětřesení. Ta kapitolovka se mi opravdu líbila. Je to menší spoiler, protože jsem namalovala Charlese a Hawkeyho, jak spolu odpočívají poté, co se pomilovali. Zkoušela jsem nový styl kreslení a docela se mi zamlouvá. Přesně tak jsem si ty dva představovala, když jsem si ten příběh četla.


P.S.: To fialové srdíčko jsem si opravdu odpustit nemohla :-).

Sirotci dorazili do tábora sotva tři hodiny poté, co Charles hovořil s plukovníkem Potterem. Stejně jako ostatní, i on přiložil ruku k dílu a pomáhal dětem z nákladního vozu. Společně s nimi dorazila i sestra Jane Simpsonová. Mohlo jí být lehce přes třicet let. Měla husté ryšavé krátké vlasy a unavené čokoládově hnědé oči. Vzala si na sebe sepranou košili a kalhoty, které se mohly klidně umazat.

"Ani nevíte jak jsem Vám vděčná za to, že nám pomáháte!" řekla Wichesterovi, když vyložili všechny děti a společně s Klingerem je rozdělili do stanů. Bažina získala dva nové obyvatele - devítiletého kloučka a sedmiletou holčičku. Překvapilo jej, že mluví anglicky. Nejspíš je učila slečna Simpsonová.

"To nic není slečno, vždy vám rádi pomůžeme. Mimochodem, ty děti vypadají hladově. V kuchyni pro ně máme přichystané jídlo a mléko."

"Děkujeme mnohokrát! Ještě bych zapoměla...až potkáte Francise...tedy Otce Mulcahyho, můžete mu prosím vyřídit, že bych s ním ráda mluvila?" zeptala se Jane. Charlesovi neušlo, že se červená.

"Ano, vyřídím mu to. Teď mě prosím omluvte, musím dohlédnout na ostatní," rozloučil se major. Po celý zbytek dne uvažoval nad tím, jestli Francis a Jane spolu něco mají. Když otce odchytil a vyřídil mu vzkaz, celý se rozzářil jako sluníčko. Že by tu Jane měl opravdu rád? Nu což, i kněz měl právo na lásku. Církevní celibát považoval za nesmysl a nikoho nesoudil. I on sám miloval člověka, kterého milovat nesměl.

Charles ležel na posteli. Vedle něj u lůžka klečel Hawkeye. Pierce měl jednu ruku na jeho hrudníku. Starší chirurg jí překryl svojí a hladil palcem. Nemluvili. Slova nebyla nutná. Jen si vychutnávali přítomnost jeden druhého. Nikdy mu neřekl, jak moc jej miluje. Všechny ty věty, které napsal do deníku, patřili jemu. Schválně se o něm ovšem zmiňoval v ženském rodě. Nikdy nevěděl, kdo se může hrabat v jeho věcech. Co kdyby zase přijel ten magor Flagg a začal všechny podezírat ze spolupráce s komunisty? Co kdyby během svého šmejdění náhodou objevil, že je na muže? Za chvili by to věděl každý voják v Koreji. Jeho kariéra by byla ohrožena. To nehodlal dopustit!

Jak se Hawkeymu podařilo dešifrovat jeho slova? Došel mu skrytý význam jeho vyznaní? Jak? Jak je to možné? Vážně byl tak strašně neopatrný?

"Jsi velmi špatný lhář, víš to?" usmál se muž klečící u lůžka. Charles se propadal hanbou. Byl tak zbabělý...

Hawkeye se naklonil. Byl tak blízko. Nebezpečně blízko. Mohl se utopit v jeho překrásných modrých očích. Nikdy jej nepřestalo udivovat, kolik v nich viděl dobra. Mladší doktor nejprve políbil Charlesovu ruku, která zakrývala tu jeho. Tušil, co bude následovat. Zavřel oči, když se jejich rty dotkly. Na nic už nemyslel.

"Charlesi! Charlesi, vstávej! Nemůžeš tady takhle chrápat!" volal nějaký ženský hlas. Vzápětí si uvědomil, že je to Margaret. Jakmile se probral, cítil, jak s ním třese. Došlo mu, že je na pooperačním a že si udělal polštář ze záznamů svých pacientů. Bolelo jej za krkem. Kdy krucinál usnul? Muselo to být poté, co strávil na sále nejméně deset hodin. Pár hodin po sirotkách totiž dorazili ranění. Stalo se to, co předpokládal. Takový chaos tu ještě neměli. Nevěděl, kam dřív skočit. Naštěstí Jane Simpsonová děti skvěle zvládla. Poslechly jí na slovo a nedělali žádné potíže.

"Promiň Margaret, půjdu si lehnout do Bažiny," řekl Winchester.

"Dobře, vezmu to za tebe. Dej se pořádně do kupy, vypadáš hrozně!" S těmito slovy vrchní sestra odešla zkontrolovat pacienty s vážným poraněním. Charles jí uposlechl. Vydal se směrem k Bažině. Celý tábor se ponořil do tmy. Zvedl hlavu k obloze. Na nebi nebyl jediný mráček. Dokonce viděl i část ramene Mléčné dráhy, kterak se třpytí jako hromada rozhozených démantů na černém suknu. Úžasný pohled. Takový výjev nikdy v Bostonu neuvidí. Bylo tam až příliš světelného znečištění.

Chvíli se kochal hvězdami, avšak poté se vydal dál. Jen tak se procházel, protože se mu do stanu ještě nechtělo. Poslední dobou se vyhýbal osobnímu problému jménem Hawkeye Pierce. Když zjistil, že se do něj zamiloval, tak jej to šokovalo. Od té chvíle s ním nedokázal být sám v jedné místnosti. Buď byl příliš rozrušený nebo mu vadila každá sestřička, se kterou Hawkeye flirtoval.

Za své city se hluboce styděl. U Winchesterů se ještě nikdy nestalo, že by se některý člen zamiloval do osoby stejného pohlaví. Co by tomu řekli lidé ze slušné společnost? Charles Emerson Winchester III. z privilegované bostonské rodiny preferuje muže! Svoje příbuzné by společensky znemožnil i zostudil. Nenáviděl své postavení a ještě více nenáviděl společenské předsudky, které mu znemožňovaly být tím, čím chtěl. I na tu pitomou lékařskou fakultu šel kvůli otci. Kdyby studoval práva nebo jakýkoliv jiný obor, nikdy by neskončil v takové díře. Na druhou stranu by se však nikdy nesetkal se svojí láskou.

Často o Piercovi sníval. Jeho sny postupem času nabíraly explicitních podob. Ze začátku jimi byl naprosto šokovaný. Ale později je akceptoval a těšil se na ně. Avšak druhý den se Hawkeymu nedokázal podívat do tváře. Mladší doktor vůbec netušil, co se děje. Nachápal, proč je na něj naštvaný, když mu nic neprovedl.

Charles ještě nějakou dobu bloumal mezi stany a přemýšlel o Piercovi, než se konečně vydal do Bažiny. Jakmile otevřel dveře, uviděl, jak objekt jeho touhy vypráví dvěma korejským sirotkům pohádku. Děti nadšeně poslouchaly a když skončil s vyprávěním, chtěly si dát nášup.

"Ještě! Ještě!" škemraly.

"Fajn. Teď jsi na řadě ty," řekl Hunnicuttovi.

"Proč by jí nemohl vyprávět Charles? Já už mám svoje kolo za sebou!"

"Hele, vypadám snad jako nějaká pohádková babička? Ne. Jsem utahaný chirurg, který má za sebou deset hodin řezničiny a šití. Nechte mě spát!" zamručel Winchester.

"Charlesi, nemysli si, že jsi unavený jen ty. My toho máme také dost. Ale buď tak laskav a pověz jim alespoň jednu. To tě opravdu nezabije," řekl Hawkeye. Winchester se nakonec nechal přemluvit.

"Tak dobře. Co chcete slyšet? Červenou karkulku? O holčičce a třech medvědech?"

"Ne, to už nám vyprávěla teta Jane. Chceme nějakou novou!" vysvětlilo děvčátko.

"A co Čaroděje ze země Oz? Znáte to?"

"Ne," zakroutil hlavou chlapec.

"Výborně!"

"To jsem zvědav, jak to bude ve tvém podání vypadat," zajímal se BJ.

"Vsadím se, že Dorotka bude nafrněná zbohatlice, která se přidá ke Zlé čarodějnici a z Lízátkové guildy si udělá sluhy," odvětil Hawkeye.

"Běžte oba do háje. Takže...bylo nebylo, v Kansasu kdysi žila jedna holčička, která se jmenovala Dorotka. Bydlela na farmě s tetou a strýčkem. Její rodiče zemřeli, když byla ještě maličká. Teta i strýček pracovali po celý den a domů chodili nesmírně unavení. Neměli na ní ani trochu času, i když jí hluboce milovali a rádi by se jí věnovali. Aby nebyla tak osamělá, darovali jí pejska Tota. Zanedlouho se z nich stala nerozlučná dvojice. Dorotka si život bez pejska nedokázala představit. Hráli si spolu dlouhé hodiny na louce dál od farmy. Jednou se však uprostřed jejich hry začal zvedat vítr. Dívenka uviděla, jak se na obzoru objevilo obrovské černé tornádo. Okamžitě utíkala k farmě a Toto jí byl v patách. Doma hledala tetu i strýčka, avšak ti se společně s pomocníky ukryli ve sklepě. Dorotka na nic nečekala a chtěla se k nim schovat. Jenže dveře sklepa byly pevně zamčené! Nemohla je otevřít. Začala křičet, ale nikdo jí přes burácející vítr nemohl slyšet..."

Hawkeye se přistihl, jak společně s dětimi a Hunnicuttem hltá každé Charlesovo slovo. Čaroděje ze země Oz miloval. Rád tento příběh četl jako dítě pod peřinou s baterkou v ruce, když už měl dávno spát. I dětem se tato pohádka moc líbila. S napětím poslouchaly, jak dívenku odneslo tornádo do země Oz. Fandily jí a bály se, když jí Zlá čarodějnice uvěznila ve svém sídle. Zamilovaly si Glindu, Plecháče, Strašáka i Zbabělého lva. Avšak kvůli únavě nevydržely až do konce. No nic, v pohádce budou pokračovat zítra.

Charles je přikryl vojenskou dekou. Poté se převlékl, pozhasínal světla a konečně ulehl do postele. Měl toho už dost. Nejraději by usnul hlubokým spánkem a spal by několik dní v kuse jako Šípková Růženka.


Fanart k Zemětřesení.

Johncroft fanart (testování Twin markerů)

14. srpna 2017 v 18:38 | Winter |  Skicák
Vzhledem k tomu, že mám ve čtvrtek narozeniny, tak jsem si za peníze, které mi dala mamka, koupila Twin markery. Původně jsem si chtěla pořídit Copic ciao, ale jednotlivé sady jsou strašně drahé. Raději jsem se poohlížela po cenově přijatelné variantě. Chtěla jsem si pořídit sadu 36 barev, ale v Marketartu jí měly už vyprodanou. Proto jsem si kupovala jednotlivé sady.

Musím říct, že jsou úžasné! Mám jednu sadu pastelovou, druhou s tmavšími tóny a pak jsem si ještě pořídila plěťové a studené šedivé odstíny. K tomu jsem si u nás v Táboře koupila ještě tři markery od Copicu (teplé šedivé barvy + blender). Prodávají je jedině v papírnictví U Tukana po kusech. Kromě nich jsem si ještě pořídila tenkou hnědou fixu od Stabila a bílý lihový popisovač.

Fanart jsem kreslila na silnější papír, protože obyčejnou čtvrtku by úplně prosákly. Prodávají se sice speciální kreslící bloky pro tento typ lihových fix, ale ten jsem si neobjednávala. Papír, na který jsem kreslila má gramáž 320g/m. Ale barva i tak prosákla na druhou stranu. V případě obyčejné čtvrtky by to bylo ještě horší.

Jinak jsem z nich strašně nadšená! Jsou úžasné, skvěle se s nimi kreslí. Akorát se musím krotit, abych je všechny nevypotřebovala hned první týden. Dají se plnit náhradní barvou, ale ještě jsem neviděla žádný český obchod, ve kterém by se prodávala.

K testování jsem si zvolila fanart na pár John Watson/Mycroft Holmes ze Sherlocka od BBC. Ano, je sice poněkud netradiční, ale poslední dobou se mi tihle dva dostávají pod kůži.


Kam dál

Zdroje obrázků v menu:
http://www.gettyimages.in/
http://thediaryofahufflepuff.tumblr.com/
tumblr.com