"Černý humor je, když máš písek v oku. Morbidním se stává ve chvíli, když máš oko v písku."

Vánoce a Nový rok 2018

1. ledna 2018 v 13:10 | Winter |  Články
Letošní Vánoce byly úžasné. Už hlavně proto, že jsem konečně získala brigádu a den před Štědrým dnem jsem nastoupila jako pomocnice do jedné supermarketové pekárny u nás v Táboře. Chodím tam jednou týdně v sobotu, abych si přivydělala alespoň nějakou korunu kvůli tomu, že si chci koupit konzoli. Původně jsem si chěla ušetřit na herní notebook, ale řekla jsem si, že mi konzole vyjde přeci jenom levněji. Ráda bych si pořídila PS4.

Jeden z dárků jsem dostala předčasně - přítel mi dal mobilní telefon. Je od Xiaomi a má krásný velký displej a natáčení videí si nemůžu vynachválit. Jo a konečně jsem si mohla udělat selfíčko, což u mého starého mobilu nebylo možné, neboť neměl přední kameru. Svoje první selfie jsem udělala na sobotním promítání Hvězdných válek 16. 12. 2017. Chtěla bych na to jít ještě jednou, protože ten film promítají u nás v Táboře i v lednu. Plánuji napsat recenzi i natočit video.



Jinak jsem dala každému nějaký dárek a také jsem spoustu dárků dostala. Oblečení, krém na ruce, parfém, šampon a peníze. Všechny dárky mne moc potěšily.

Silvestra jsem trávila u přítele. Bylo to moc fajn a pár minut po půlnoci jsme odpálili náš ohňostroj. Natočila jsem jej na video a přikládám jej k článku. Opravu to u něj bylo báječné.

Tímto článekem bych svým čtenářům také chtěla popřát hezký Nový rok a ať se vám letos vyplní vše, co si přejete. Prosím, napište mi do komentářů co jste letos dostali a jak jste si užili novoroční oslavy.

 

1. Doklady, prosím - Nejlepší imigrační úřednice? Jen ve snu!

4. prosince 2017 v 14:51 | Winter |  Články
Můj první let´s play na legendární indie hru Doklady, prosím! Pokud se vám video bude líbit, dejte mi na Youtube like a nebo napište komentář sem na blog či pod video.


Vzpomínky ze základní školy

26. listopadu 2017 v 9:10 | Winter |  Články
Jako autorka aktuálního Tématu týdne se k tomu všemu zkrátka vyjádřit musím. Hodně mě překvapilo, že se můj návrh dostal do hlasování a nakonec vyhrál. Díky moc za vaše hlasy, udělaly mi opravdovou radost. Dokonce pár lidí do svých příspěvků napsalo (jako třeba Wic), že se jim tohle téma moc líbí. Super!

V dnešním článku bych se chtěla zaměřit na má školní léta na 5. Zš Zborovské v Táboře a na to, jak jsem je prožívala.


Když jsem byla dítě školou povinné, myslela jsem si, že chodím na tu nejzapadlejší základku na světě. Opravdu mi přišlo, že každá jiná vzdělávací instituce je mnohem zajímavější a má mnohem lepší bonusy než ta naše. Na období do páté třídy mám asi nejvíc vzpomínek. Ještě si dokážu vybavit zápis i nějaké obrázky, které jsem tam kreslila. Poté vzpomínku na první den v lavici. Zbytek mám spojený s mojí hodně dobrou kamarádkou V. S ní jsem to táhla až do sedmé třídy, jenže poté se dost radikálně změnila. Ale začnu pěkně od začátku.

Kdy jsme se spolu začaly kamarádit? Někdy v první třídě. Nevím už jak k tomu došlo, ale podle jejích slov se mi spolužáci posmívali a ona mě poté utěšovala. Od té chvíle jsme se staly nejlepšími kamarádkami. Do páté třídy jsme bez sebe neudělaly ani krok. Chtěly jsme se přátelit navždy a dokonce jsme plánovaly, že po základní škole půjdeme na stejné střední. Jenže v šesté třídě nás spojili s vedlejší třídou a většina vztahů u nás se buď narušila nebo rozpadla a vytvořily se nové. Ze začátku jsem měla s těmi druhými obrovské problémy. Navíc mě učitelka posadila k tomu nejvěšímu sígrovi, takže se mé soustředění rozhodilo kompletně. Mám takový pocit, že jsem zaslechla informaci, že ten kluk seděl nějakou dobu ve vězení. Pro mě to vůbec nepřekvapuje?

Lidé z vedlejší třídy vyučování dost narušovali, protože předtím měli učitelku, se kterou si dělali co chtěli. V tom hluku jsem se vůbec nemohla soustředit a celkový přístup učitelů k tak početné třídě se zhrošil. Nebo mi to alespoň tak připadalo.

V. se v tu dobu začala měnit. Sice si zíkala další kamarádky, ale mě si přestala všímat. V sedmé třídě její problémy gradovaly do té míry, že chodila za školu. Nejprve na hodiny, poté se z hodin staly dny a ze dnů nakonec týdny. Ve finále nám učitelka oznámila, že utekla z domova. Nikdy nikomu nepřeji zažít takový pocit. Měla jsem o ní strach, protože jsem vůbec netušila, kde je. Navíc jsem jí nemohla jakkoliv kontaktovat. Byla jsem opravdu ráda, když jí nakonec policie našla a přivezla zpátky domů. Když jsem jí poté viděla, okamžitě jsem jí objala a byla ráda, že je v bezpečí a hlavně v pořádku.

Nikdy jsem se nedozvěděla, proč utekla. Její rodina tuhle informaci dobře skrývala. Ani já z ní nic nedostala. Krátce po jejím návratu jsem se dozvěděla různé věci. Jako to, že V. nebyla tou osobou, za kterou jsem jí měla. Kdysi jsme si říkaly různé důvernosti a slibovaly si, že to nikomu nepovíme. Jenže ona mojí důvěru zradila. Pověděla všechno někomu jinému. Ten to zase rozšířil mezi lidi. Začala jsem jí nesnášet, ale zároveň jsem se jí i přes to všechno pokoušela pochopit.

Nic špatného jsem jí neudělala. Radila jsem jí, aby se nakamarádila s někým, kdo jí ubližuje. Ona mě však neposlechla. Pracovala jsem i s verzí, že měla nefunkční rodinu i přesto, že se všichni navenek chovali strašně mile a pohodově. Když jsem si tenkrát uvědomila, že se k ní mohli chovat odporně a poté se přetvařovat a hrát si na dokonalou rodinku, dělalo se mi z nich zle. Pravdu se už nikdy nedozvím.

Jinak jako třída jsme nakonec patřili mezi ty hodnější, protože jsme později neměli žádné větší problémy. Stačil nám rok a něco a začali jsme i s druhou třídou dobře vycházet. Nakonec se vytvořila pevná přátelství trvající dodnes.


Nejsem autorkou tohoto videa. Vytvořila jej jedna z mých spolužaček.

V osmičce jsem dostala svůj první počítač. Začala jsem psát svoje první články a povídky. Jednalo o hodně velké katastrofy. V té době jsem také byla poblázněná do mé nejoblíbenější postavy z Harryho Pottera Severuse Snapea. Začala jsem číst fanfikce a zajímat se o mangu i počítačové hry. Každou chvilku jsem měnila barvu vlasů od fialové po černou až červenou. Vůbec nechápu, jak jsem si tak hnusnou barvu mohla dát. A vrchol všeho bylo, když jsem poprosila tetu, ať mě přebarví na blond. Masakr. Dneska bych si barvu už nekoupila.

Nyní bych chtěla napsat pár slov o mých oblíbených učitelích a předmětech. Tenkrát ve třetí třídě jsem si oblíbila naši novou třídní učitelku, protože se zajímala o fantasy a sci-fi. O přestávkách jsme se mohli dívat na filmy a dokonce nám pouštěla Hvězdné války. Musím řít, že ona mě částečně přivedla k zájmu o Anglii, protože jednou před Vánoci nám přečetla Dickensovu Koledu. Zjistila jsem, že anglické pohádky jsou celkově mnohem lepší. To bylo krátce předtím, než jsem propadla Harry Potterovi.

Mezi mé další oblíbené kantory patřil učitel, který nás učil výtvarku. Některé jeho metody kreslení mě hodně ovlivnily a jeho radami se držím dodnes. No a nakonec tu musím zmínit naší třídní učitelku. Díky ní jsem si oblíbila zeměpis a historii.

To by už bylo asi všechno, co jsem chtěla napsat. Na základní školu mám hezké i hrozné vzpomínky. Ale na ty staršné se snažím myslet co nejmíně a k těm hezkým se neustále vracím. Zažila jsem i dost hnusnou šikanu, ale dnes k agresorům necítím zášť, neboť je to už dávno za mnou. Alespoň doufám, že si ti lidé uvědomili, co dělali a za svoje činy se hluboce stydí. Šikanovat někoho kvůli váze a vzhledu není košer.

Na mojí bývalou školu se v období voleb ráda vracím. Pořád mám před očima scény z dětství a jsou pro mě příjemně nostalgické. Nyní si mohu díky studiu Pedagogiky volného času vyzkoušet, jaké je to být na druhé straně barikády.


---

Zdroj obrázku:

http://www.olympic.cz/odm2009/cz/informace-pro-ucastniky/ubytovani/ubytovani-ucastniku/34-atletika-zs-zborovska.html
 


Hearthstone - One night in Karazhan pt. 1

12. listopadu 2017 v 11:21 | Winter |  Články
Moje další video z Hearthstone. Tentokrát není komentované, jen na začáku zdravím své diváky. Chtěla jsem totiž udělat univerzální tutoriál i pro lidi ze zahraničí. Doufám, že se vám bude líbit a kdyžtak mi napište komentář nebo na Youtube dejte like. Mrkající


Glosa: Volby 2017

22. října 2017 v 10:12 | Winter |  Články
Když jsem si včera večer zapnula Události, tak nějak jsem tušila, že výsledky budou průser. Ale že to bude až takový průser jsem tedy nečekala...

Někdo by mě mohl označit za havloidní sluníčkářku. Měl by pravdu a já se za to nestydím. Ano, moje názory jsou liberální a mám proto dobrý důvod. Když jsem byla na střední, připadalo mi, jako kdyby moji spolužáci vyznávali pouze dva politické směry - velmi liberální nebo extrémě pravicové. Měli jsme ve třídě jedince, kteří sympatizovali s myšlenkami DSSS. Smutné. Jedna z nich byla přímo ukázková volička Dělnické strany. Extrémě hloupá homofobní a rasistická kráva, která se domnívala, že za její posraný život může romské etnikum. Přitom si za všechno mohla čistě sama. Když přišla do školy tak to byla vzácnost a pak se hrozně divila, že propadá ze všech předmětů a že se jí hroutí svět před očima. Ale ne, za všechno mohli Romové.

Volby považuji za svojí občanskou povinnost. Razím jedno takové heslo: pokud nepůjdu tentokrát volit, nemůžu během dalšího mezivolebního období jakkýmkoliv způsobem nadávat na špatnou politickou situaci, protože jsem se jí ani nepokusila změnit. Opravdu mě iritují lidé, kteří mají řeči o tom, že je to tady špatné, ale sami raději zůstanou doma a nepůjdou odevzdat svůj lístek. Dále nemám ráda ty, kteří říkají, že by všechny v parlamentu vystříleli. Myslíte, že ti také šli volit? Ani náhodou. Ale mají plnou pusu siláckých řečí.

Jelikož studuji v Českých Budějovicích, tak se občas ráda projdu po Lanovce. Poslední dva týdny se tato ulice stala hlavním místem pro setkání různých politických stran se svými voliči. Byly tam Realisté, KDU-ČSL a Svobodní. Nenavštívila jsem ani jeden stánek a zarputile odmítala nabízené propagační předměty. Jen nerada před ostatními dávám najevo, jakou stranu už roky volím. Ale dám vám malou nápovědu - jedná se o partaj, která podporuje adopci dětí homosexuálními páry, větší platy pro pracovníky v sociálních službách a ekologičtější způsob života.

Když už jsem u setkávání s politiky...nechodím na jejich akce. Přijde mi to jako zbytečnost a až příliš velké ovlivňování voličů. Raději si v klidu doma projdu jejich volební programy. Je to mnohem lepší. Nikdy bych tam nešla ani za zlaté prase.

Kdysi jsem na Jednom světě viděla zajímavý dokument. Jmenoval se Pozemšťané, koho budete volit?. Jednalo se v něm o skupinku mentálně postižených lidí z denního stacionáře, kteří se připravovali na předvolební šílenství a navštěvovali různá setkání s politiky, aby si mohli vybrat svojí stranu. Musím říct, že to byl velmi zajímavý dokument a místy dost vtipný. Opravdu jej doporučuji.

V pátek jsem měla vtipnou diskuzi se svojí babičkou. Tvrdila, že pokud budu volit tuhle stranu, tak je to jen vyhozený hlas. Prý se tam stejně nedostanou. Ano, nedostali se tam, ale nemyslím si, že dát hlas malým stranám je zbytečnost. Každý se počítá. Já jsem z těch velkých partají zkrátka znechucená. Kromě toho, když jsem si jen tak dělala předvolební test, tak mi tam stejně vyšla ta moje preferovaná strana.

No, to by asi bylo tak všechno, co jsem chtěla k tomuto tématu říct. Nechci se pouštět do zbytečných debat a rozpoutávat tu bouřlivé diskuze. Pokud mě něco dalšího napadne, rozhodně to sem dám. Ale závěrem bych chtěla dodat, že nejvíc ze všeho mě pobavily různé vtípky a koláže na danou tématiku. I já sama jsem přispěla trochou do mlýna. Doufám, že za to na Youtube nedostanu ban.



Jo a kdyby jste měli zájem, tak tento blog i můj kanál na Youtube má facebookovou stránku. Jestli chcete, tak mě můžete sledovat. Někteří blogeři si je zakládají, tak uvidím, co se z toho vyklube. Budou se na ní objevovat novinky z blogu a let´s playe:

Herní maniačka




Kam dál

Zdroje obrázků v menu:
http://www.gettyimages.in/
http://thediaryofahufflepuff.tumblr.com/
tumblr.com