"Černý humor je, když máš písek v oku. Morbidním se stává ve chvíli, když máš oko v písku."

Sir Bernard Woolley vzpomíná

23. listopadu 2014 v 13:58 | Winter |  Povídky

Fandom: Jistě, pane ministře/premiére

Povídková série: Síla lásky

Pár: James Hacker/Bernard Woolley

Přístupnost: Bez omezení

Epizoda: Diplomatický incident

Časové období: Na začátku rok 2020, poté flasback do osmdesátých let dvacátého století.

Sir Bernard Woolley seděl v pohodlné lenošce u krbu a na klíně měl položenou zbrusu novou knihu se zelenými deskami. Na přední straně vazby se třpytil zlatý nápis Jistě, pane premiére.

Bernard zíral do plamenů krbu, na jehož římse stály tři holografické fotografie. Vytvořil je z původních papírových snímků, které si schoval do dřevěné krabičky.
Jedna byla pořízena krátce po promoci na Oxfordu. Na další fotografii vedle sebe stáli jeho rodiče. No a na poslední byl on se svým milencem Jimem Hackrem.

Neobjímali se, jen ho Jim držel jednou rukou kolem ramen. Tak jak to dělal mnohokrát na veřejnosti. Všichni si mysleli, že to je jen přátelské gesto, ale nikoho by nenapadlo, že premiér a jeho sekretář jsou milenci. Na fotografii Bernardovy oči zářily štěstím.

I když byl Bernard opravdu velmi starý a občas si nějaké věci nedokázal vybavit (pořád měl lepší paměť než sir Humphrey v jeho věku), ale naprosto přesně si pamatoval každý moment strávený v soukromí se svou láskou. Jimmy byl úžasný milenec, velmi hodný a laskavý člověk, i když na veřejnosti někdy působil opačným dojmem.

Bernard měl rozečtenou kapitolu, která se jmenovala Diplomatický incident. Autorům se snažil popsat vše podle pravdy a do detailu. Například jednání ohledně dvojjazyčných nápisů ve vlacích v novém tunelu pod Lamanšským průlivem. Také tu záležitost se štěnětem labradora a bombou na francouzském velvyslanectví. Ale bylo zde pár věcí, které si raději nechal pro sebe...


Jim Hacker se nuceně usmíval a držel v ruce sklenici šampaňského. Stál ve smokingu uprostřed místnosti plné politiků a představitelů státu. Mnoho významných lidí dnes přijelo, aby vzdalo poslední hold (a vyřešilo několik neodkladných záležitostí) bývalému premiérovi, který minulý týden zemřel.

Premiér znuděně poslouchal francouzského velvyslance, který jemu, předsedovi vlády Ostrovů svaté Magdaleny a španělskému vyslanci vykládal, jak moc lituje toho, že nemohl královně předat to jejich zatracené štěně.

Bernard svého milence tajně pozoroval. Nebo se o to alespoň pokoušel, ale Jim si byl až moc dobře vědom jeho toužebných pohledů. Sám by nejraději Bena odvedl pryč z této přeplněné a vydýchané místnosti do ložnice v bytě nad číslem deset a vášnivě se s ním pomiloval. Jenže neměli sebemenší šanci se z téhle šaškárny dostat, aniž by si toho někdo všiml.
Premiérův milenec odtrhl od skupinky oči a rozhlédl se po místnosti.

Sira Humphreyho nikdo neviděl od jedné vtipné (ale pro jeho šéfa velmi trapné) konverzace s ruským velvyslancem. Objevil se zde naposledy před půl hodinou. Prošel kolem něj beze slova. Byl celý zpocený, červený v obličeji a motýlka měl mírně nakřivo. Také si všiml absence Sira Arnolda.

Bernard ale neměl dostatek času, aby mohl přemýšlet nad tím, kde jsou. Přišel za ním policejní komisař Derek Eddington a odvedl jej stranou, kde si jich nikdo nevšímal.

"Pane Woolley, myslím že tohle by jste měl vidět," Derek podal Bernardovi papíry a ten je začal číst. Jejich obsah se týkal bomby nalezené na francouzské ambasádě. A výsledky vyšetřování byly velmi znepokojivé.

"To není možné..."

"Obávám se že je, pane."

"Musíme okamžitě mluvit s premiérem, pojďte se mnou," řekl a vydal se za svým milencem. Komisař jej následoval.

Jim se zrovna bavil s premiérem Svaté Magdaleny. Byl to malý muž, velmi drobný a na hlavě měl chmýří bílých vlasů. Vyprávěl o blížící se korunovaci jejich nové královny a doufal, že James přiletí.

V ten moment ale přišel Bernard, který ministerského předsedu Velké Británie požádal, zda by si s ním mohl promluvit ohledně jedné důležité a neodkladné záležitosti. Jeho milenec přikývl a společně s komisařem se vydali do premiérovy pracovny. Tam už na ně čekal Sir Humphrey.

"Tak co se děje?" zeptal se Jim.

"Ta bomba, která byla nalezena na francouzském velvyslanectví...máme důkazy, že byla nastražena francouzskou policií." odpověděl mu Bernard.

"COŽE?!"

"Ano, chtěli nás nachytat. Mysleli si, že nedokážeme zajistit naši bezpečnost," řekl policejní komisař.
Bernard podal Jamesovi papíry, které dole v hale obdržel. V tu chvíli dostal premiér nápad. Dal dokumenty Humphreymu a nařídil mu, aby odešel a vrátil se, až stiskne tajný zvonek, který měl pod deskou stolu.

Jim požádal Dereka Eddingtona o odchod. Svého milence poté poslal pro francouzského prezidenta. Jakmile jej Bernard přivedl, odešel z pracovny k siru Humphreymu.

Oba dva poté v tichosti čekali a snažili se zachytit sebemenší zvuk z premiérovy kanceláře. Až později mu Jim řekl, o čem s prezidentem jednal. Když za chvilku uslyšeli zvonek, vešli dovnitř.

Na oko šokovaný Humphrey vložil do premiérových rukou usvědčující dokumenty. Jim předal papíry prezidentovi, který vypadal překvapeně a snažil se z průšvihu vymluvit. Následně začal tvrdit, že francouzská vláda opravdu netuší, co francouzská tajná služba dělá. A Bernarda skutečně zajímalo, jestli to hrál nebo ne.

Nakonec se vše vyřešilo. I výstavba nového tunelu pod Lamanšským průlivem. Polovina britských nápisů na prvním místě, na druhé francouzské. A zahajovací ceremoniál nejdříve v Doveru, pak v Calais.

Humphrey společně s prezidentem opustili pracovnu. Jakmile se zabouchly dveře, Bernard věnoval Jimovi jemný úsměv.
Premiér Velké Británie pomalu přešel ke svému milenci a vzal jeho tvář do dlaní. A pak jej začal něžně líbat. Ruce přemístil na Bernardův pas a přitáhl si ho blíž.

Bernard vjel prsty do Jimových hnědých vlasů a začal odpovídat na jeho polibky, které se stávaly vášnivějšími. Přál si, aby tak zůstali napořád. Nezajímalo ho, jestli dole na ministerského předsedu čeká stovka významných lidí z celého světa. Ať si počkají. V tuhle chvíli byl Jimmy jen a jen jeho.

Jenže James se o chvilku později odtáhl. Něžně pohladil Bernarda po tváři.

"Musím jít dolů, lidé by měli řeči," zašeptal a ještě jednou svého milence políbil. Nebyl to tak vášnivý polibek jako předtím, ale jen jemný dotek rtů.

"Jistě, pane premiére," odpověděl Bernard a počkal, až Jim vyjde ze dveří. Poté jej následoval.

 


Komentáře

1 Profesor Profesor | 26. listopadu 2014 v 16:57 | Reagovat

Aneb co je pod povrchem... Pěkné.

2 Winter Winter | 27. listopadu 2014 v 21:40 | Reagovat

[1]: Díky :).

3 naerikilino naerikilino | E-mail | Web | 17. srpna 2017 v 18:34 | Reagovat

Bože můj! Právě jsem zažila malý infarkt. Před pár lety jsem taky psala na Pana ministra a měla jsem dojem, že jsem u nás snad jediná. A teď jsem zjistila, že ne! Už jsem úplně přestala doufat, že najdu nějakou českou fanfikci, a najednou z čistajasna na ni náhodou natrefím. Jak se mi mohla tolik let schovávat? Jsem šťastnější než Jim, když ho jmenovali premiérem.

4 Winter Winter | Web | 20. srpna 2017 v 13:52 | Reagovat

[3]: Páni, ty jsi Likirean, že jo?! Pamatuji si, že jsem měla také obrovskou radost, když jsem narazila na tvoje povídky na Deviantartu. Komentovala jsem je a hodně mě inspirovali pro moji vlastní tvorbu. Jsou vážně skvělé!

5 Karin Karin | 25. srpna 2017 v 13:10 | Reagovat

Moc pěkné.

6 Naerikil Naerikil | E-mail | 7. září 2017 v 13:04 | Reagovat

[4]: Ano, jsem to já. Vrátila jsem se z hlubin pekla s dvojí identitou :D Jsem ráda, že je považuješ za skvělé. Já ne :D
Konečně mám čas si v klidu přečíst zbytek toho, co tu máš. Chystám se na to už skoro tři týdny a furt nebyla chvíle.

7 Winter Winter | Web | 8. září 2017 v 11:25 | Reagovat

[6]: Tak v tom případě ti přeji příjemnou zábavu :-D.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků v menu:
http://www.gettyimages.in/
http://thediaryofahufflepuff.tumblr.com/
tumblr.com