"Černý humor je, když máš písek v oku. Morbidním se stává ve chvíli, když máš oko v písku."

Můj kapitáne

15. listopadu 2015 v 16:53 | Winter |  Povídky

Fandom: Star trek: Nová generace

Pár: Jean-Luc Picard/Q

Žánr: Slash, romantika

Autoričina poznámka: Tak jsem se dostala k tomu, že jsem napsala první povídku na Star trek. Samozřejmě že mám velmi ráda Kirka a Spocka, ale v češtině jsem neviděla skoro žádnou slashovou fanfikci z Nové generace. Zalíbil se mi pár Q a Jean-Luc Picard. Na zahraničních webech o nich existují hromady příběhů, ale na našich nic. Mám obě postavy strašně moc ráda. Vždy, když se na scéně objeví Q, dostávají epizody ty správné grády. A zároveň jsem si řekla, že bych chtěla vytvořit příběh z jiného fandomu, než je Jistě, pane ministře.

Ještě jsem nenapsala žádnou fanfikci v první osobě. Chtěla jsem si to zkusit a zatím to není špatné.

Povídka vypráví o zamilovaném Q, kterého Kontinuum uvěznilo ve vesmíru, v němž není kromě něho jediná živá bytost. Aby nezešílel, neustále si přehrává vzpomínky a myslí na svého milovaného kapitána. Je pro něj ještě nějaká naděje, aby se s ním mohl znovu setkat?

Zároveň bych chtěla poděkovat Profesorovi a Majuar, kteří okomentovali moji poslední povídku Ztracen v myšlenkách.

Přeji příjemné počtení.

Za svůj neobvykle dlouhý život jsem potkal mnoho zajímavých lidí. Křížem krážem jsem procestoval dějiny všech známých ras a planet a vždy se našly osoby, které mne nějakým způsobem zaujali. Ať svojí inteligencí nebo mimořádnými schopnostmi.

Schovával jsem se a maskoval, aby nikdo nepřišel na to, co jsem zač. Jako Q jsem si to mohl dovolit. Zároveň jsem se skrýval před Kontinuem, které nemělo pochopení pro moje excesy. Nebudu vám lhát a rovnou řeknu, že mě celou dobu sledovali. Moje slavné převleky byly na...no však vy víte na co.

Na jednu osobu vzpomínám neustále. Uprostřed temnoty a absolutního ticha jsou mé myšlenky na něj vysvobozením. Jinak bych asi zešílel.

Jmenoval se Jean-Luc Picard. Býval kapitánem hvězdné lodi Enterprise, ale už jsou to miliardy let. Stále jej mám před sebou. Sním o něm. O nás. Mohl jsem mít perfektní život a vzdát se svých schopností. Zestárl bych. Po jeho boku, samozřejmě. Mohli by jsme toho spolu tolik dokázat. Ale nezmůžu nic. Kvůli své hlouposti.

Nikdy mi nešlo o lidstvo. I když lidé byli nepochybně zajímavý a jednou se stanou skoro stejně mocnými jako bytosti Q. Vždy mi záleželo pouze na Jean-Lucovi. Když jsem mu pokládal složité úkoly, kašlal jsem na posádku. Zajímalo mne, jak si s tím vypořádá můj kapitán. Chtěl jsem vědět, jestli si zaslouží mojí lásku a obdiv. Uspěl ve všech směrech. I když byl jenom člověk, pro mě byl naprosto mimořádný.

Jednoho dne došla Kontinuu trpělivost. Zatkli mě a odsoudili k věčné nicotě. Moc dobře věděli, že odloučení od Jean-Luca bude pro mne velmi bolestivé. Vytvořili důmyslné vězení, které se nacházelo ve velmi vzdálené budoucnosti. Ve vesmíru bez jediné živé buňky. Přišel jsem o schopnosti, ale zůstal nesmrtelným. Mými tichými společníky jsou nekonečné vakuum, umírající hvězdy a vzpomínky.

Ale jednoho dne mi svitla naděje. Po tak dlouhé době.

Přišel za mnou můj dobrý přítel Quinn. Překvapilo mne, že se, dostal se až sem. Nyní je členem Kontinua a dohlíží na mne. Prokázal by mi laskavost za malou protislužbu. Chce se stát mým následovníkem neboť se mu zalíbila moje rebelie. Nedokáže už žít podle našich zákonů. Pokud se bytosti Q řídí pravidly, je jejich život nudný a jednotvárný.

Moje činy jej inspirovaly. Tenkrát jsem se celou dobu usmíval. Takže moje malá vzpoura bude mít dalekosáhlejší následky. Z toho má Kontinuum největší strach.

Souhlasil jsem se vším, co mi Quinn navrhl. Bude to ještě nějakou dobu trvat, než dostanu svoji moc zpátky. Přísahám, že se pomstím. Vrátím se zpět v čase. A potom...potom můj milovaný Jeane, mi nic nezabrání, abychom byli spolu.

Navždy.


 


Komentáře

1 Profesor Profesor | 16. listopadu 2015 v 16:44 | Reagovat

Zajímavá povídka.

2 majuar majuar | Web | 19. prosince 2015 v 22:53 | Reagovat

Upřímně Star Trek pro mě začíná a končí triem Kirk - Spock - Bones a asi to není dobře... Asi bych měla dát šanci i Nové Generaci. Tahle povídka mě o tom přesvědčila. Děkuju za ni :)

3 Winter Winter | Web | 22. prosince 2015 v 1:00 | Reagovat

Děkuji vám oběma za pěkné komentáře.

[2]: Rozhodně jí šanci dej! Už se těším na tvoje nové příběhy.

4 T’Lura T’Lura | Web | 12. února 2016 v 17:03 | Reagovat

Jaká škoda, že tak skvělých povídek s párem Jean-Luc/Q není v češtině víc :)

5 Winter Winter | Web | 15. února 2016 v 23:58 | Reagovat

[4]: Děkuji moc za pěkný komentář!

6 Karin Karin | 25. srpna 2017 v 13:18 | Reagovat

Doufám že se brzo setkají.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků v menu:
http://www.gettyimages.in/
http://thediaryofahufflepuff.tumblr.com/
tumblr.com