"Černý humor je, když máš písek v oku. Morbidním se stává ve chvíli, když máš oko v písku."

Prosinec 2015

John Nettleton vzpomíná na setkání s Margaret Thatcherovou

31. prosince 2015 v 2:41 | Winter |  Fandom
Sedmého září jsem Johnovi poslala druhý dopis. V obálce s psaním byly i přeložené články, které jsem napsala v lednu a červnu. Chtěla jsem je nechat přeložit u nějaké překladatelské firmy, ale nakonec jsem si překlad udělala sama. Nechala jsem je akorát zkotrolovat u mojí profesorky angličtiny, protože jsem se bála gramatických chyb.

Jeho odpověď jsem dostala za měsíc. Myslela jsem, že se obálka cestou do Británie ztratila, proto jsem Johnovi napsala e-mail a zeptala jsem se, jestli vše dorazilo v pořádku. Kromě článků jsem ještě zaslala fanarty. Dva jsem získala od úžasné ruské umělkyně TatianyOneginy, která kreslí fanouškovské obrázky z Jistě, pane ministře. Namalovala jsem Johnův portrét a jeden jednodušší obrázek vodou rozmývatelnýma progresama.


Odpověď od pana Nettletona mi dorazila do schránky následující den. Moc se mi omlouval, že mojí obálku neotevřel dřív, neboť měl moc práce. Také mě oslovil My dear Petra, což mě příjemně překvapilo :-).

Velmi si přeji, abych se s ním alespoň jednou osobně setkala. Chtěla bych mu říct, jak moc si vážím jeho laskavosti a dopisu, který mi loni poslal.

Vyprávěl mi, jak byl na dvou setkáních s fanoušky Doctora Who. Hledala jsem nějaké fotografie z těchto akcí a našla jsem je. Chtěla jsem vědět, jak teď vypadá.


V dopise jsem se Johna ptala, jestli se setkal s Margaret Thatcherovou. Navštívila totiž natáčení Jistě, pane ministře, neboť byla velkou fanynkou. Už dřív jsem psala u článku o Dereku Fowldsovi, že vytvořila první "fanfikci" - rozhovor, jenž sehrála s Paulem Eddingtonem a Nigelem Hawthornem.

John nebyl součástí epizody, kterou navštívila. Ale setkal se s ní v roce 1982 (čtyři roky před tím, než navštívil naší zemi). Během tohoto roku vznikla hra Anyone for Denis. Byla to fraška o osobním životě premiérky a jejího manžela Denise.

Hrála se ve Whitehallském divadle v Londýně víc než rok. Diváci ji milovali. John psal, že premiérčiny poradci ji řekli, že by bylo moudré aby hru navštívila neboť by tak stoupla v očích veřejnosti. Toto gesto by znamenalo, že respektuje kritiku nespokojených občanů a osobností z řad umělců, která byla vzhledem k její vládě velmi tvrdá.

Představitelé rolí byli po vystoupení pozváni do čísla deset na Downing Street (sídlí v něm britský premiér). Probíhal večírek a během něho se baronka Thatcherová dala do řeči s herci o představení. Její reakce byla zpočátku kladná. Říkala o hře, že byla opravdu velmi zabavná.

Ale poté se pan Nettleton dozvěděl od jednoho z členů jejího kabinetu, že později o frašce mluvila velmi ošklivě. Vůbec se jí nelíbilo, jakou legraci si dělali z jejího manžela. Během večírku vypila dost alkoholu. Připomělo mi to Jima Hackra, který se taky nedokázal udržet, když byly v jeho blízkosti lahve s dobrým pitím.

No, když jsem hru viděla na Youtube, musím říct, že se její reakci ani příliš nedivím. Ta musela být naštvaná!

Trochu jsem na internetu pátrala, jestli by se někde nedal sehnat scénář. Nikde nic. Ale narazila jsem na infromaci, že hra byla napsána podle satirické knihy, která se jmenovala Dear Bill od Richarda Ingramse a Johna Wellse. Musím přiznat, že mi ty jména nic neříkají.

Hlavní postavou byl Denis Thatcher, který posílal dopisy svému příteli Billovi Deedesovi, vysoce představenému politikovi z konzervativní strany. V dopisech popisoval svůj život po boku premiérky. Jen dodám, že žádný z těchto dopisů Thatcher nikdy neodeslal a vše byla čistá fikce.

Pokud by jste měli zájem, dole je odkaz na televizní verzy hry. Titulky k ní bohužel nejsou. John hraje sluhu Jenkinse.


Zdroj fotografie:
http://www.barkinganddagenhampost.co.uk

Jak psát blog

27. prosince 2015 v 22:33 | Winter |  Články
Na blogové scéně se pohybuji už nějaký ten pátek. Měla jsem celkem pět různých deníčků. Můj první blog jsem si založila na základce a byl čistě kopírovací. U dalších jsem se snažila o nějakou tu kreativitu. Poté se dva z nich dostaly do autorského klubu. Pak přišla blogerská krize trvající dva roky. A v minulém roce jsem si o prázdninách založila současný blog.

S přestávkami bloguji opravdu dlouho a tento článek bude o tom, jak si založit vlastní blog a jak začít vytvářet zajímavý obsah, který by oslovil ostatní. Takže to budu rady spíš pro začínající blogery. Nechci, aby jste si mysleli, že jsem jako Lady Vanilka a tohle jsou blogerské zkušenosti "ze života". Mě je to jedno, jestli se těmito radami budete řídit nebo ne. Klidně vytvořte totální šílenost, hrající všemi barvami, plnou zkopírovaných článků a s blikajícími pixelkami. :-)

Začátek

Je spousta věcí, které by jste si měli řádně promyslet, než si založíte blog. První z nich je adresa. Musíte mít na paměti, že i když si vytvoříte úžasnou adresu, může být zabraná a vy strávíte několik desítek minut vymýšlením jiné. Měla by být jednoduchá, snadno zapamatovatelná a něčím originální. Neopakujte mé chyby. Původní adresa tohoto blogu měla být winter.blog.cz. Ale jelikož jí má někdo jiný, tak jsem musela zvolit alternativní verzi. Až později mě napadlo winterpise.blog.cz. Pozdě bycha honit...

Přezdívka

Nemyslím si, že je dobré blogovat pod vlastním jménem. Teda, pokud nejste autor, který by rád propagoval pomocí deníčku své knihy. Ale těch tady moc není (a pokud ano, jsou většinou v autorském klubu). Společně s vaší přezdívkou si můžete vytvořit i odlišnou identitu. A opět si položte otázku - opravdu se chcete přetvařovat a dělat ze sebe něco co nejste? Můžete se na internetu vystupovat jako drsný gothic nebo tupá barbie. Avšak ve skutečnosti budete někdo úplně jiný. Na váš blog poté mohou narazit spolužáci, přátelé nebo rodina a nebude to vůbec hezké. Vím o čem mluvím.

Vaše přezdívka by o vás měla něco vypovídat. Například můj nick je odkaz na Milady de Winter ze Tří mušketýrů, protože je to moje oblíbená postava. A Dvůr divů zase naráží na knihu Zvoník od Matky Boží.

Grafika

Vytvořte design svého blogu tak, aby byl příjemný pro oči. Osobně nemám ráda příliš křiklavé barvy (jako třeba ostrou červenou). Také není dobré zvolit barvu písma takovou, která se bude ztrácet nebo splývat s pozadím. Rovněž nejsou dobrý nápad blikající pixelky nebo "hypnotické" obrázky. Z takových věcí bolí čtenáře oči a odrazuje je od čtení. Vytvořte přehledné menu. Ne zbytečně přebarvené či plné nesmyslných gifů nebo odkazů. Nebojte se inspirovat u jiných blogů a vyberte si styl co se vám bude líbit.

O čem budou mé články?

Další věc, kterou by jste si měli dobře promyslet. Není dobré zaobírat se pouze jedním tématem, protože za chvíli nebudete mít o čem psát. Pokud se zajímáte o víc věcí, publikujte o nich články. Máte speciální talent nebo umíte něco, co většina lidí nedokáže? Piště o tom! Věřím, že si své čtenáře najdete. Velmi oblíbené jsou kreativní blogy. Nebojte se a ukažte světu svojí práci.

Články by měly být krátké, čtivé a se zajímavým nadpisem. Raději je několikrát přepište než je publikujete. Také můžete požádat blízké, zda by si je přečetli a podtrhali chyby. Nebo řekli, co je dobré a co ne.

Nebojte se kritiky. Mějte na paměti, že ne každému se budou vaše příspěvky líbit. To nejhorší, co můžete udělat je, že budete mazat negativní komentáře. Žijeme ve svobodné zemi a každý má právo napsat svůj názor. Ovšem můžete bloknout ty, kteří vás budou dlouhodobě otravovat.

Povídky a příběhy

Povídky jsou skvělý způsob, jak si procvičovat psaní. Spousta blogerů píše fanfikce a nejoblíbenější jsou na Harryho Pottera. Já sama na něj nic nepíši. Spíš se specializuji na univerza, u kterých moc povídek není. Ale mám jen jednu radu - pokud se rozhodnete pro fanfikce, nedávejte do nich Mary Sue. A kdo je vlastně Mary Sue?

Je to fiktivní postava stvořena autorem povídky, která je příliš krásná a dokonalá, než aby mohla být skutečná. Je nejúžsnější, nejchytřejší, nejmilejší a nejmocnější. Během příběhu se do ní zamilují všechny mužské postavy. Občas ji autor nechá zemřít tragickou smrtí. Její láska ji po celý život oplakává a nenajde si nikoho jiného.

Takové postavy budou kvůli své dokonalosti nenáviděné už po prvních kapitolách. Autoři píší Mary Sue podle toho, jak by chtěli ve skutečnosti vypadat. A nakonec z toho vzejde postava, která by v reálném světě existovat nemohla. Nikdo není jen dobrý nebo zlý. Každý člověk má své chyby a přednosti, které nás dělají jedinečnými. Pamatujte na to a vymyslete postavu, se kterou se čtenáři snadno identifikují.

Propagace

A teď se dostáváme k dalšímu zajímavému bodu - jak zvýšit návštěvnost. Přijde mi docela úsměvné, že někteří lidé píší blog kvůli popularitě. Blogujte pro radost. Mnohdy internetové deníčky s nižší návštěvností jsou daleko lepší než stránky fashion blogerek, které mají obrovský počet čtenářů. Jenže jejich kvalita článků poněkud pokulhavá. Raději si kolem sebe vytvořte skupinu oblíbených autorů, se kterými budete dobře vycházet.

Také se mi moc nelíbí komentáře typu "...podívala by ses na můj blog, prosím?". Pište komentáře k tématu a můžete si být jisti, že vaši stránku autor blogu navštíví. Třeba napíše i svůj názor na vaše články. Mě se tohle osvědčilo.

Jednání

Když komentujete ostatní, buďte slušní. Je to součást vaší identity. Osobně nemám ráda blogery, kteří jsou vulgární nebo píší se spoustou gramatických chyb - ale drobným překlepům se nedá vyhnout. Nepište vYpAtLáToRem, protože to každého jen znechutí. Jo a nedávejte do slov zbytečně Q když tam vůbec nemá co dělat. Většina lidí si z vás bude dělat srandu a nebudou vás brát vážně.

Komentujte, argumentujte, diskutujte. Respektujte názor ostatních. Pokud se vám nelíbí, vyjádřete se k němu normálně a bez nadávek.

Závěrem

Pamatujte si, že blog je jen a jen váš. Nikdo by neměl zbytečně kritizovat vzhled nebo obsah vašeho deníčku. V blogu je kus z vás. Odráží vaší osobnst a to, kým jste. Nezapoměňte na to. Nekopírujte nápady ostatních. Buďte jedineční a originální.

Hodně štěstí!

Zdroj obrázku:

http://www.lostintechnology.com/blog-writing-5-tips-writing-great-articles/

Zdroje obrázků v menu:
http://www.gettyimages.in/
http://thediaryofahufflepuff.tumblr.com/
tumblr.com