"Černý humor je, když máš písek v oku. Morbidním se stává ve chvíli, když máš oko v písku."

Leden 2016

Waylon Smithers a Charles Montgomery Burns

9. ledna 2016 v 16:37 | Winter |  Fandom
Miluji Simpsonovi. Jsou mojí velkou láskou a propadla jim téměř celá moje rodina. Ale já je začala sledovat až poté, co jsem viděla v roce 2007 o narozeninách v kině film. Zbožňuji je a nedokážu si představit, že jednou skončí. To bude strašný. I když epizody od filmu už nejsou tak dobré jako ty z devedesátých let, pořád je to skvělá zábava, která neomrzí. Mám spoustu oblíbených postav, ale poslední dobou jsem přečetla mnoho fanfikcí na pár Waylon/Monty. A stal se mým nejoblíbenějším. V tomto článku se zaměřím na jejich vztah, který je v jistém způsobu naprosto vyjímečný...

Waylon Smithers


Na Waylonovi mě nejvíc fascinuje jeho láska k panu Burnsovi. Je do něj zamilovaný až po uši od chvíle, kdy k němu nastoupil (a myslím si, že to byla láska na první pohled). Udělal by pro něj cokoliv. A někdy je mi ho docela líto. Zejména, když se snaží svému šéfovi vyznat city.

Myslím si, že se bez něho Burns neobejde. Ale jednou si majitel jaderné elektrárny dělal všechno sám. Ale stalo se to poté, co jej Homer (jako nový poskok) udeřil. To se odehrálo v epizodě Homer ve službě. Během tohoto dílu Burns několikrát svého nového asistenta napadl - házel po něm různé věci. Takže je velmi pravděpodobné, že se stejně chová i k Smithersovi.

Waylon za něj dělá vše. Jednou říkal, že jeho náplň práce jsou dva tisíce různých drobných úkolů. Marge se nelíbilo, že je na něj Burns tak tvrdý. Ale on tvrdil, že pan Burns je jeho smyslem života, láskou a nejlepším přítelem.

Smithersovým nejhorším trestem je dovolená. Za tu dobu, co Burnsovi slouží, odjel pryč jenom jednou, ale stejně se předčasně vrátil. Neboť mu jeho šestý smysl říkal, že je šéf ve velkém nebezpečí. Což byla nakonec pravda.

Jeho velkou zálibou je sbírání panenek Malibu Stacy (parodie na Barbie). Stal se prezidentem fanklubu a má kontakt na tvůrkyni panenky. Také píše články do fanouškovského magazínu.

Waylon se ve slabích chvilkách pokouší Montymu vyznat lásku. Například jej políbí během soudného dne. Každý rok mu píše milostné dopisy a posílá mu je k narozeninám. Když Burns téměř umíral, protože neměl dostatek krve, málem se zhroutil z toho, že nemá stejnou krevní skupinu aby mu jí mohl dát. A podobných momentů je nespočet.

Jenže má i svou temnou stránku. Díky zaslepenosti je pro svého miláčka schopen udělat i věci, které jsou v rozporu se zákonem. Kdyby nesloužil Burnsovi, byl by z něj hodný, tichý a laskavý člověk. Velmi žárlí, kdykoliv se jeho šéf zamiluje do nějaké ženy. Waylonova budoucnost není kdovíjak úžasná, protože jakmile Burns zemře, bude pohřben s ním.

Jen ve vzácných momentech jej můžete vidět odděleně. Jejich předci a oni sami jsou spolu sloučeni nerozlučným poutem, které je svazuje v jakémkoliv století nebo alternativním vesmíru.

V seriálu má Smithers svůj vlastní byt, ale až budu psát fanfikce, nejspíš jej přestěhuji přímo do Burnsova panství, kde bude mít svůj pokoj.


Každý Burns má svého Smitherse...

Montgomery Burns

Montgomery Burns je nejbohatším člověkem na světě, neboť tajně vlastní trilionovou bankovku. Je velmi starý. Na jeho věk a zdraví je v seriálu spoustu vtípků. Nepříklad jej odnese silnější vítr, nedokáže rozlomit koláček štěstí nebo mu ublížila bankovka, která vypadla z bankomatu a udělala mu na těle modřinu.

Je vlastníkem jaderné elektrárny, ve které pravidelně šikanuje své zaměstnance. Není tajemstvím, že pod jeho vedením několik lidí zemřelo z nedbalosti (Smithersův otec či Frank Grimes) nebo se pokusilo o sebevraždu. Pamatuje si jména všech, kromě Homera Simpsona.

Jeho podnik má neustálé problémy s bezpečností. Jaderný odpad shovává kde se dá, čímž znečišťuje okolní ekosystémy včetně jezera. Burns neustále podplácí kontroly. Chce zamést výsledky pod koberec nebo je zfalšovat.

Za svůj život měl různé milenky. Jedna z nich porodila jeho syna Larryho. S Larrym nemá dobrý vztah. Jeho syn je povahově podobný Homerovi (jeden čas byli i přátelé), zatímco on je vzdělaný a úspěšný magnát. Larry jej chápe a sám nakonec odejde za svojí rodinou se slovy, že by stejně nezapadl do jeho snobského světa.

Kdyby Burns vyrůstal u své původní rodiny, nejspíš by se stal dobrým člověkem. Ale jeho dědeček Colonel Burns jej odvedl na své panství s dalšími sourozenci, kteří zemřeli za "záhadných okolností". Jeho dědeček byl krutý muž podporující otrokářství. Pod jeho vedením se stal zákeřným, chamtivým a bezcitným člověkem myslícím jen na svůj prospěch.

Stal se členem Pekelných ryb, znal se s hromadou slavných osobností, používá zastaralé výrazy, vlastní první vyráběná auta (stále v nich jezdí), nesnáší dědu Simpsona a pokusil se ho zabít kvůli německému pokladu z druhé světové války. Vždycky, když se dostane na dno, dokáže se odrazit díky jinému projektu, který vymyslí.

V mnoha dílech se projeví i jeho světlejší stránka. Avšak jeho negativní vlastnosti jsou dominantnější než ty kladné. Marge měla jednou namalovat Burnsův portrét. Nedokázala to, neboť nezachytila ani kousíček jeho údajné "krásy" (kdyby ten obraz maloval Smithers, asi by to dopadlo jinak :-)).

Vzhledem k jeho nemocím také potřebuje neustálou péči.

Smitherse považuje za důvěrníka který zná jeho největší tajemství. Tvrdí o něm, že není jen další řadový zaměstnancec. Jeho otec zachránil Springfield před jadernou katastrofou, když vešel do reaktoru a chtěl jej vypnout. Sám ale poté zemřel. Burns jeho tělo hodil do zaplaveného lomu. Waylonovi řekl, že Smitherse seniora zabil kmen divokých Amazonek.

Waylonovu lásku nedokáže opětovat a bude ještě chvíli trvat než si to Smithers uvědomí. Ale i přesto jeho asistent neztrácí naději.

Hrozně ráda bych napsala další fanfikce na tento pár. Na Fanfiction.netu je toho spousta a některé jsou úžasné. Další inspirací jsou pro mě fanarty z Deviantartu. Také chci nějaký nakreslit, ale až budu mít víc času.


Zdroj fotografií:
deviantart.com


Tajemství Montgomeryho Burnse

8. ledna 2016 v 18:18 | Winter |  Povídky
Fandom: Simpsonovi

Pár: Montgomery Burns/Waylon Smithers

Žánr: Slash, romantika

Přístupnost: Bez omezení

Autorčina poznámka: Začínám být závislá na povídkách o Burnsovi a Smithersovi. Chytlo mě to tak před třemi měsíci. Za tu dobu mi pod rukama prošla spousta příběhů od zahraničních autorů, kteří píší na Simpsonovi. Ten fandom je obrovský. Ale pořád mě mrzí, že v češtině skoro nic není. Proto bych chtěla poprosit fanynky a zároveň slasherky, aby se také přidaly a něco na Simpsonovi napsaly.

Ráda bych poděkovala Maye a Liči za krásné komentáře u předchozí povídky Veselé Vánoce, Springfielde! Nečekala jsem, že se vám to bude až tak líbit. Rovněž mě překvapila kladná reakce na pár Vočko/Waylon. Zatím neplánuji na ně něco napsat, ale pokud by byl zájem...

Obrázek u povídky je z Deviantartu. Jsou tam mraky fanartů na Simpsonovi, což je pro mě nekonečný zdroj inspirace. Ale dost řečí, užijte si čtení!

Příběh se odehrává rok před událostmi z minulé fanfikce.

***

Montgomery Burns seděl v pohodlné lenošce, kterou si otočil zády ke krbu. Po jeho levici se nacházela pohovka s květinovým vzorem. Na ní spal Waylon Smithers. Za pohovkou stál krásný vysoký vánoční stromeček. Společně s ohněm osvětloval ohromný obývací pokoj plný směšně drahého nábytku.

Miliardář popíjel skleničku vybraného archivního vína. Láhev si dal na konferenčí stůl. Na něm rovněž ležela kniha Vzestupy a pády starověkých civilizací, kterou Waylon četl před spaním. Vedle publikace si Smithers položil prázdný hrnek od kakaa se šlehačkou a skleněný talířek s perníčky.

Monty pozoroval uvolněnou tvář svého asistenta. Miloval, když jej mohl tajně sledovat ve spánku. Nemohl usnout kvůli nepříjemným nočním můrám. Zdály se mu od chvíle, kdy je Russ Cargill nechal zavřít v báni.

Ve městě nebyl jediný, kdo měl po tomto incidentu problémy. Většina obyvatel chodila na speciální skupinové terapie nebo na individuální sezení s psychology. Báň se stala velmi traumatickým zážitkem. Na některých lidech zanechá stopy napořád.

S Waylonem se s traumatem vyrovnával daleko lépe. Jeho empatie i laskavost pro něj byly skutečnou podporou. Vzpoměl si na jeden rozhovor, který měli půl roku poté, co je vláda uvěznila.

Probudil se celý zpocený. Nejspíš křičel ze spaní, neboť vedle něho seděl Smithers ve fialovém županu. Bylo na něm vidět, že toho taky moc nenaspal. Držel jej za rameno. Asi s ním třásl, aby jej vzbudil. Cítil se zahanbeně. Starý veterán ze dvou světových válek a má psychické problémy kvůli skleněné kopuli.

"Promiňte pane, nechtěl jsem Vás vzbudit. Ale měl jsem strach, že jste dostal záchvat," špitl omluvně Waylon. Ve světle lampičky byl neobyčejně pobledlý. Nad obočím měl jizvu od zranění, které mu někdo udělal, když prchali před naštvaným davem. Lidé z města přišli vyrabovat jeho panství. Odplata za to, že jim nechtěl poskytnout elektřinu.

"To je v pořádku, Smithersi. Byla to jen hloupá noční můra. Vypadáte nevyspale, běžte si lehnout," řekl miliardář a chtěl opět usnout. Ale asi by se mu to nepovedlo.

"Také je mívám, pane. Někdy v noci vůbec nespím. Nechcete si o tom promluvit? Třeba Vám potom bude lépe." Navrhl jeho asistent.

"Ne. Nemyslím si, že je na to dobrá chvíle. Vraťte se do postele. To je rozkaz. Neprobudím se, slibuji." odpověděl Burns. Smithers jej poslechl. Popřál mu dobrou noc a zavřel masivní dveře.

Nemohl se s Waylonem bavit o snu, ve kterém jej viděl umírat.

Tenkrát byl zbabělí. A slepý. Nedokázal si přiznat pravdu jak moc mu na Waylonovi záleželo. Za ty desítky let potkal hodně vyjímečných lidí. Ale nikdo z nich se nemohl vyrovnat Smithersovi. Vždyť mu přeci zachránil život! Zamiloval se do něj poté, co jej bránil před rozzuřeným davem. Až tehdy mu došlo, jak silná je Waylonova láska vůči němu. Jediný člověk proti tisícovce. Báň dokázala dostat z lidí ty nejlepší i nejhorší vlastnosti.

Waylon si neuvědomoval, jakou obrovskou moc nad ním má. Děsilo jej to a vzrušovalo zároveň. Dokázal by pro něj udělat cokoliv. Stačilo jen říct.

Čím dál tím víc mu připomínal Smitherse seniora. Jeho hrdinu, který zachránil město před jadernou katastrofou. Byl tak rád, že Waylon zdědil po svém otci obrovskou odvahu.

Montgomery Burns dopil sklenici vína. Vstal a políbil svého sekretáře do vlasů.

"Miluji tě, Waylone," zašeptal. Nedokázal mu tato slova říct do očí. I když Waylon nejspíš věděl, jak mu na něm záleželo.

Otočil se a odešel do ložnice. Vůbec si neuvědomil, že Smithers celou dobu spánek předstíral.

"Já tebe taky, Monty," řekl Waylon do prázdné místnosti.


Burnsův hrdina Waylon Smithers senior. Zdroj fotografie: deviantart.com


 

Veselé Vánoce, Springfielde!

5. ledna 2016 v 15:54 | Winter |  Povídky
Fandom: Simpsonovi

Pár: Montgomery Burns/Waylon Smithers, Vočko Szyslak/Waylon Smithers

Žánr: slash, romantika

Autorčina poznámka: Fanfikci na Simpsonovi jsem chtěla napsat už dávno. V češtině jsou jenom dvě a tak jsem si řekla, že by nebylo špatné, kdybych taky nějakou vytvořila. Původně to měla být parodie na Dickensovu Vánoční koledu a Burnse by chodil strašit Smithersův otec. Ale o víkendu mě napadla tahle povídka. Smithers je moje oblíbená postava a rozhodně plánuji napsat nějaké další fanfikce.

V příběhu najdete různé odkazy na starší epizody jako třeba Homer ve službě, Vraťte mi hvězdnou oblohu, Průvodce pro princeznu a Simpsonovi ve filmu.

Také bych chtěla moc poděkovat Majuar a Profesorovi za komentáře k předchozímu startrekovskému slashi!



Vánoční večírek na ranči Bohatého Texasana probíhal v plném proudu. Smetánka se oddávala tradiční zábavě, na které nechyběli ani politici a celebrity z celé země.

Montgomery Burns večírky nenáviděl. Respektive, nesnášel hloupé zbohatlíky, kteří nevěděli nic o vybraném chování a kultivované řeči. Otřásl se odporem, když v dálce u jednoho švédského stolu uviděl Donalda Trumpa. Vyprávěl nějaký oplzlý rádobyvtip hloučku stejně tupých přátel. Trump zaregistroval jeho pohled a zamával mu.

"Hej, Monty, starý brachu! Přidej se k nám!" Zakřičel na něj přes celou místnost.

Pan Burns zoufale vymýšlel nějakou výmluvu, která by jej z této velmi nepříjemné interakce elegantním způsobem vyšachovala. Poplašeně se rozhlížel okolo sebe. Hledal Smitherse. Když jej uviděl, naznačil mu, aby k němu přišel.

Waylon okamžitě udělal co po něm žádal. Nenápadně mu šeptem vše vysvětlil. Když jeho sekretář zahlédl toho megalomanského idiota s nemožným účesem, jak rázným krokem míří k nim, vymluvil se na Montyho nevolnost a hledal cestu k čerstvému vzduchu. Prodírali se davem tak rychle, že cestou vyrazili pití Kentu Brockmanovi.

Nahoře v nejvyšším patře našli příjemný, útulný salonek s balkonem. Byl z něj překrásný výhled na osvětlený Springfield. Oba dva si oddychli, že se toho nepříjemného magnáta tak snadno zbavili.

Monty se opřel o zábradlí. Pozoroval noční oblohu posetou hvězdami a připomnělo mu to den, kdy v celém městě díky Líze Simpsonové vypadl proud. Tenkrát stáli se Smithersem na verandě, která se nacházela u jeho kanceláře v jaderné elektrárně. Sledovali padající meteority. Velmi si přál, aby tento okamžik nikdy neskončil.

Ucítil, jak si Waylon položil hlavu na jeho rameno. Přitiskl se k jeho zádům a objal jej kolem pasu. Věnoval mu polibek do šedivých vlasů.

"Tady ne, někdo nás uvidí," zašeptal jemně. Ale Waylon na jeho slova nebral ohled. Už jej nebavilo věčné skrývání jejich vztahu před veřejností. Chtěl svoje city vykřičet do celého Springfieldu. Bylo mu naprosto jedno, jak se na ně budou lidé dívat.

Monty se dotkl jeho rukou. Na levé nahmatal přes rukavice zásnubní prsten, který mu dal před měsícem. Nedokázal si život bez Waylona představit. Podporoval jej. Staral se o něj. Nebýt jeho, nejspíš by se nikdy nedostal živý ze spárů rozlíceného davu, který vyraboval jeho panství když je vláda uvěznila v báni.

Ani jeden z nich si nevšiml paparazziho schovávajícího se ve větvých stromu. Když uviděl známého magnáta, jak se líbá s mladším mužem, neodolal. Zmáčkl spoušť fotoaparátu a těšil se na svůj debutový sólokapr.

***

Vočko Szyslak zuřil. Měl mizernou náladu od chvíle, co se v novinách objevil článek o údajném milostném vztahu mezi Burnsem a Smithersem. Oba dva nakonec vyšli s pravdou ven. Celé město bylo v šoku.

Štědrý večer trávil zavřený v prostorném kumbálu vedle baru a házel šipky na korkovou nástěnku. Připevnil na ní jednu ze starších Burnsových fotografií z novin. Sloužila k vylévání zlosti. Kolem jeho obličeje se již pár šipek zapíchlo. Zbylé se nacházely okolo výstřižku. I pod nástěnkou. Házení šipek byl daleko lepší způsob, než likvidovat baseballovou pálkou starou omítku. Nechtěl si poničit nový nátěr. Stál jej majlant.

Vočkovi chyběl Waylon. Měli spolu krátký vztah, ale barmanovi city vůči Smithersovi byly daleko silnější. Nesnášel Burnse. Bál se, že se k Waylonovi chová příšerně.

Homer mu kdysi vyprávěl, že po něm Burns házel věci, když pro něho pracoval jako osobní asistent. Říkalo se tomu sice služba za dobrý plat, ale byla to prachsprostá otročina. Bylo mu Waylona tak líto! I přesto doufal, že je spokojený. Nikdy mu netvrdil opak.

Chtěl pro svého bývalého milence jen to nejlepší. Vždyť by mu dal všechno na světě! Ale Waylon byl pořád poblázněný do Burnse. Monty tohle...Monty tamto. Dokázal o něm mluvit celý den. Vočko už toho začínal mít po krk. Došlo k ošklivé hádce.

Po vystřízlivnění měli dost dlouhý rozhovor. Waylon plakal, stokrát se omlouval a vysvětloval, že jeho lásku opravdu nemůže opětovat. Vočko se zeptal, jak dlouho Burnse miluje. Ale Smithers nedokázal na jeho otázku odpovědět. Možná byl do Montgomeryho zblázněný od chvíle, kdy jej poprvé spatřil.

Vočko vztekle hodil poslední zelenou šipku na fotografii. Zabodla se přímo do oka toho odporného ďábla, který mu vzal vše co tolik miloval.

Barman přešel na protější stranu místnosti kde se nacházela rozvrzaná železná postel. Kdysi na ní spala sama nigerijská princezna, když jí měl Homer chránit. Ale to se stalo před dvěma lety.

Vočko si vzal starou prošívanou deku s polštářem. Chvíli sledoval noční oblohu malým špinavým oknem. Přemýšlel, co asi Waylon právě dělá. Netrvalo dlouho a během myšlenek na ztracenou lásku usnul spánkem beze snů.



Peter Capaldi

2. ledna 2016 v 11:44 | Winter |  Fandom
Když jsem se dozvěděla, kdo se stal dalším Doktorem, tak byly mé pocity z počátku rozporuplné. Rozporuplnost po velmi krátké době přešla do nadšení a vysokého očekávání. A také mne překvapilo, že někteří lidé brblali nad tím, že bude v dalších sériích Doktor s vyšším věkem. Pro mě to byla příjemná změna.

Ale Capaldi je moc starý na Doktora...seriously? To asi neviděli žádný díl z klasických sérií.

Takže asi tak...


Velmi mě zaujala informace, že se o získané roli Doktora dozvěděl v Praze během natáčení Mušketýrů. Hrál kardinála de Richelieu. A tohle byla jeho reakce krátce po telefonátu s jeho agentkou:

"I was back in Prague when they called, and I was dressed as Cardinal Richelieu. We were shooting and I was torturing someone, or something - when I got to my phone, I had all these missed messages. I finally got on the phone to my agent and she said, "Hello Doctor…" and I couldn't tell anyone. I had to just stand in a corner and scream, and then I was walking around Prague singing the Doctor Who theme tune to myself."

Peter Capaldi


O Peterovi jsem nevěděla vůbec nic. Akorát jsem ho kdysi viděla v prvním filmu o Mr. Beanovi, který nemám ráda. Považuji jej za urážku úžasného původního seriálu. Vyrůstala jsem na něm a byl to první britcom, jaký jsem kdy viděla.

Absolutně jsem si nemohla vybavit Peterovu roli. Chtěla jsem vidět nějaké další filmy nebo seriály ve kterých hrál. Narazila jsem na různé parodie nějakého seriálu, ve kterém strašně nadával a hrál protivného despotu. Byla to politická satira Thick of it a navazující film In the loop. Stáhla jsem si díly a podívala se na ně. Peter byl jako Malcolm Tucker naprosto skvělí. Tuckra bych za šéfa fakt nechtěla. Je nejhorší noční můrou všech zaměstnanců.

A ještě lepší je, že seriál režíroval Armando Iannucci. Velký fanoušek Jistě, pane ministře, který vytvořil Thick of it jako poctu tomuto slavnému britcomu.

Před pár měsíci jsem si psala s Johnem Nettletonem. Řešili jsme Doctora Who. Doporučil mi jeho epizodu z klasika - Ghost Light. A pak jsme se dostali k Peterovi. John mi napsal, že se bavil s přáteli, kteří s Capaldim spolupracovali. Řekli mu, že je Peter opravdu milý a laskavý člověk. Myslím, že jeden z Johnových přátel byl právě Armando. Ale nezeptala jsem se jej na to.

"I hear from friends who have worked with him, that Peter Capaldi is an extremely nice man."
John Nettleton

Peter je jako Doktor úžasný. Když jsem se dívala na poslední epizodu s Mattem Smithem The time of the Doctor, nebyla jsem z toho tak nešťastná jako ostatní. Těšila jsem se na Petera a štvalo mě, že Moffat regeneraci oddaloval tak neuvěřitelně stupidním způsobem.

Moje nejoblíbenější epizody z osmé řady jsou Listen a The Caretaker. Osobně si myslím, že obě řady s Peterem jako Doktorem jsou úžasné pocty klasickému seriálu. Také bych po jeho boku jednou ráda viděla mladšího společníka, nějakého uzavřeného nerda s ohromnou fantazií, který by se zamiloval do Dvanáctky (mohla bych je alespoň shipovat a psát slash).


Už před začátkem deváté řady jsem vážně uvažovala, že mu zašlu psaní. Ale myslela jsem si, že nemám sebemenší šanci na jeho reakci (ať už by byla jakákoliv), vzhledem k tomu, kolik korespondence musí dostat. Chtěla jsem nejen jeho podpis, ale také mu trochu přiblížít české Whoviany. Když jsem viděla jeden jeho rozhovor u Grahama Nortna, byla jsem docela zklamaná. A to z důvodu, že nejspíš nevěděl, jak je to u nás s fanouškovskou základnou Doctora Who. Pod videem byla spousta komentářů od Čechů, kteří měli seriál rádi a byli na tom pocitově úplně stejně. Napsala jsem mu pár řádek o Whoconu a Festivalu fantazie. Také o tom, že je u nás jako Doktor oblíbený.

Na Peterovi je vidět, že je opravdovým Whovianem, kterému se splnil největší sen. Velmi si váží svých fanoušků. Dělá pro ně úžasné věci. Také si čte všechnu poštu a byla jsem překvapena, když mi odpověděl na dopis. Taková hvězda a zajímá se o to, co mu napíše nějaká nezajímavá fanynka z tak malého města jako je Tábor! A jsem ještě víc ráda, když vím, že by se moc rád vrátil do České republiky.


Ráda bych mu zaslala ještě jeden dopis s fanarty, které budou nakreslené v nelinkovaném zápisníku. Pak mě napadlo, že by jste mohli do komentářů napsat vzkazy pro Petera. Já bych je poté vytiskla a poslala mu je. Na pár zahraničních fanouškovských webech jsem viděla, že se podobné projekty dělají a jsou úspěšné. Řekla jsem si, že by nebylo špatné vytvořit něco podobného. Rovněž bych ho chtěla požádat o jednu laskavost. Byla by pro nás všechny. Možná to vyjde, možná ne. Počkala bych si klidně i další rok, než by mi odepsal.

Chtěla bych, aby věděl i to, jak se naši fanoušci pustili do akce, během které sledovali seriál na dvojce společně s rodinou a přáteli, protože už jej Česká televize nechtěla vysílat kvůli nízké sledovanosti. Úplně jsem na to zapoměla.

Jednou jsem dělala něco podobného. Když jste mi psali v květnu komentáře k článku o dopise od Johna Nettletona, přeložila jsem mu je a zaslala. E-mail byl velmi úspěšný. Také jej příjemně překvapilo, že je u nás Jistě, pane ministře tak populární.

V komentářích u článku o autogramech od Petera se objevili i blogeři, kteří by mu rádi napsali. Určitě to udělejte! Dopis mu zašlete do United Agents. Čím víc bude vědět o našich Whovianech, tím líp. Pište jak máte rádi seriál a co pro vás Doctor Who znamená. Popište svoje oblíbené epizody a co máte na Dvanáctém Doktorovi nejraději. Vytvořte takový fanouškovský dopis, který jej potěší. Protože Peter si to zaslouží už jenom za to, co pro nás dělá.

---

Mohla bych vás ještě poprosit, aby jste kdyžtak napsali svůj vzkaz v komentářích anglicky? Bylo by to fajn.


Zdroj fotografií:

https://www.pinterest.com/ericapinhiero/peter-capaldi/
https://www.pinterest.com/defancedevil/geeky-stuffor-not/


Zdroje obrázků v menu:
http://www.gettyimages.in/
http://thediaryofahufflepuff.tumblr.com/
tumblr.com