"Černý humor je, když máš písek v oku. Morbidním se stává ve chvíli, když máš oko v písku."

Večer v Japonsku

17. srpna 2016 v 9:40 | Winter |  Povídky


Dnes mám dvacáté čtvrté narozeniny! Kromě nich slavím i svátek. Jako chápu, že je to vzhledem k povídce trochu mimo mísu, ale měla jsem nutkavou potřebu sdělit tuto nepodstatnou informaci svému pravidelnému i příležitostnému čtenářstvu. :-)

Fandom: Jistě, pane ministře/premiére

Přístupnost: Pro všechny

Žánr: Romantika, slash

Autorčina poznámka: Po hodně dlouhé době další povídka na Jistě, pane ministře/premiére. Tentokrát bude o jednom večírku na britské ambasádě v Tokiu.

Fanfikce obsahuje také narážku na epizodu Kostlivec ve skříni, která patří do mých top. Mám zkrátka ráda díly se Sirem Humphreym v nesnázích.


Měl by přestat tolik pít.

Tato myšlenka nejednou napadla Sira Humphreyho během večera na britské ambasádě v Tokiu. Premiér vypil značné množství saké se slovy, že něco tak úžasného v životě neokusil. Dával si jeden kalíšek za druhým a začínal se motat. Míchal jej i s jiným alkoholem. Humphrey měl obrovské obavy, aby neztropil nějaký etický přestupek nebo dokonce skandál. Média by se toho ihned chytla a všechna jejich snaha o navázání dobrého obchodního kontraktu by přišla vniveč.

Jakmile se blížila půlnoc, Jim měl čím dál tím veselejší náladu. Pokusil se políbit Bernarda, načež jeho sekretář se nenápadně vytratil se slovy, že se necítí zrovna nejlépe. Humphreyho to samozřejmě neuvěřitelně namíchlo. Usoudil, že udělá dobře, pokud ministerského předsedu někam odklidí. Nejlepší bude, pokud to udělá okamžitě, neboť Jim právě dostal naprosto šílený nápad, že by mohl s jedním japonsko-britským diplomatem začít zpívat God save the queen. Velvyslanec nebyl proti, ale Humphrey svého premiéra odvedl ještě předtím, než ze sebe vydal jedinou sloku.

Kdyby Jima nepodpíral, asi by se do hotelu o ulici dál nikdy nedostali. Pro kolemjdoucí to byl vskutku bizarní pohled. Starší Evropan v kimonu (ano, vzal si ho i přes premiérovy námitky), který se snaží dostat na nohy jednoho z nejmocnějších lidí Británie.

"No tak, už tam skoro jsme," říkal mu a pokusil se nevdechovat alkoholový odér, který byl všude kolem nich.

Jakmile se dostali na pokoj, ulevilo se mu. Položil Jima na postel. Unavený premiér působil dojmem, že každou chvilku usne. Což by mu jedině prospělo. I když zítra nebude k použití, neboť bude mít příšernou kocovinu. Ale bude se muset dát ráno pořádně dohromady. Alespoň do té míry, aby podepsal obchodní smlouvu.

Tajemník vlády se posadil na okraj lože a zadíval se na odpočívajícího ministerského předsedu. Sako měl pomačkané a vlasy rozcuchané. Na jeho čele se ve světle hotelového pokoje třpytily kapky potu. Tyto drobnosti ale nepozměnily fakt, že mu připadal velmi přitažlivý. Ano, miloval jej. Věděl že je to hloupé a absolutně neprofesionální. Zamiloval se do svého premiéra. Do člověka, kterého jej Arnold učil ovládat. Měl mít nad ním absolutní moc. Jenže selhal. Místo toho Jim ovlivňoval jeho.

Nikdy nezapomene na den, kdy se do něj zamiloval. Nikdy.

Dostal se mu pod kůži v jedné z nejhorších chvílích jeho života. V mládí udělal obrovskou hloupost, která po všech těch letech vyplula na povrch jako leklá ryba. Moc si z toho dne nepamatoval. Byl tak vyděšený! Zíral na titulek novin a doufal, že nikdo neodhalí, že připravil vládu o čtyřicet milionů liber. Ale mýlil se.

Jim si jej zavolal do kanceláře. Myslel, že má pro něj nějakou administrativní práci. Jenže jeho ministr věděl naprosto o všem. Byl na pokraji zhroucení.

Pak přišel zázrak. Jim mu odpustil jeho neomluvitelnou chybu. Ještě zařídil, aby se vše ututlalo. Mohl ze dne na den skončit ve vězení. Jaká potupa pro člověka tak významného postavení! Ale dostal novou šanci.

Od té chvíle si získal jeho srdce. Za velmi krátkou dobu se do Jima hluboce zamiloval. Na druhou stranu bylo opravdu složité skrývat svoje city před okolím.

Z počátku byl opravdu velmi šokován, že jej Jim přitahuje. Ještě nikdy žádného muže nemiloval. Vždyť se nedokázal zamilovat ani do své ženy! Vzal si ji jen proto, aby naplnil očekávání rodičů. Byla hodná a z dobré rodiny. Měl ji rád. Jenže k ní nic tak hlubokého necítil. S Jimem to bylo jiné. S ním zažil skutečnou lásku. I když věděl, že je to v tak konzervativní společnosti nepřípustné.

Nevěděl, jak dlouho na něj zíral a zaobíral se vzpomínkama. Ale musela to být dobrá hodina.

"Humpy..." z myšlenek jej vytrhnul Jimův hlas. Mluvil ze spaní. Nedivil se mu, že usnul. Předešlé dny pro ně byly skutečně náročné. Večírek taky udělal svoje.

"Jsem tady," zašeptal. Ještě než si k němu lehl, věnoval mu polibek. Jeho rty chutnaly po rýžovém vínu. Zul si boty a položil se do peřin vedle něj. Chvíli jej pozoroval. Poté zavřel oči a vypravil se do říše snů.


 


Komentáře

1 Joina Joina | Web | 17. srpna 2016 v 12:59 | Reagovat

Juu ty jsi o měsíc a pár dní mladší než já :)
Povídku mě donutilo přečíst jen jedno slovo a to Japonsko. A jako popravdě, byla pěkná, když tam čtu ochlapech uplně slintám  :)
Přemýšlím že asi taky začnu častěji pít abych byla veselejší :)

2 winter-snowflake winter-snowflake | 22. srpna 2016 v 15:30 | Reagovat

Díky, jsem ráda, že se ti příběh líbil.

3 Karin Karin | 25. srpna 2017 v 13:31 | Reagovat

To bylo krásné moc pěkně píšeš.

4 Naerikil Naerikil | E-mail | Web | 12. září 2017 v 13:30 | Reagovat

To je přesně ten Humpy, kterého mám ráda. Stále se snaží být loajální státní správě, ale city k Jimovi nedokáže potlačit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků v menu:
http://www.gettyimages.in/
http://thediaryofahufflepuff.tumblr.com/
tumblr.com