"Černý humor je, když máš písek v oku. Morbidním se stává ve chvíli, když máš oko v písku."

Blázen a ješita

27. března 2017 v 18:56 | Winter |  Povídky
Fandom: Kráska a zvíře (2017)

Pár: LeFou/Gaston, LeFou/Stanley (one-shot, náznakem)

Přístupnost: Bez omezení

Autorčina poznámka: Moje první fanfikce na tento fandom. Po přečtení několika zahraničních příběhů jsem se rozhodla, že také přispěji svojí troškou do mlýna. Povídka se odehrává krátce po Gastonově smrti. Pojednává o LeFouovi, který truchlí nad jeho ztrátou v hospodě a přehodnocuje své city. Pro lepší atmosféru během čtení doporučuji poslouchat soudntrack k filmu. Zejména songy Gaston a Evermore. :-)

Měli by jste zájem o pokračování?


"Další, prosím!" poručil LeFou a položil na zapatlanou desku stolu prázdný korbel. Okamžitě k němu přicupitala baculatá šenkýřka. Pohledem zabloudil k jejímu obrovskému výstřihu a bujným ňadrům, které se nijak nesnažila zakrývat. Koketně se na něj usmála. Ale bohužel na něj neudělala žádný dojem. Hostinská byla zkrátka taková. Ráda flirtovala s muži. Párkrát ji viděl, jak si některé z nich vede za hospodu. Kdo ví, co s nimi poté dělala. Její manžel mezitím v kuchyni sekýroval nové kuchaře. Kluky, kteří sotva opustili učení. Nebyli nijak dobří. Jenže LeFou se sem nechodil najíst. Potřeboval zapít bolestivé vzpomínky na nedávné události. Zejména se chtěl vyrovnat s Gastonovou smrtí.

Jeho "přítel" zemřel během bitvy o začarovaný zámek. Proč? Kvůli Belle. LeFoua nesmírně trápilo, že se Gaston zajímá o jiné. Nikdy mu nevěnoval jediný pohled. A proč taky? Byl to přeci známí svůdník a lovec žen! Nebude si přeci všímat nějakého nudného přihlouplého poskoka s nadváhou! LeFou cítil, jak mu v očích štípou slzy. Nenápadně si je setřel. Co by tomu řekli ostatní muži, kdyby jej vyděli plakat? Smáli by se! Vesničané byli velmi stereotypní. Slzy bolesti u muže znamenaly velké ponížení i potupu.

Dostal další pivo. Za okamžik v něm zmizelo jako předchozí. Už měl tři. Ale chtěl ještě pít. Dokud mu nebude všechno jedno. Podíval se po lokále. Nikdo nad Gastonovou ztrátou nijak netruchlil. Tedy kromě těch tmavovlasých trojčat. Jedna byla hloupější než druhá.

Měly na sobě černé šaty a rozmazaná líčidla od pláče. Ale jeho přítel nikdy nevěnoval takovým slepicím sebemenší pozornost. Byly pro něj dost jednoduché. Nepředstavovaly žádnou výzvu. Stačilo pár sladkých slovíček a okamžitě by mu skočily do postele. Jenže LeFou věděl, že Gaston měl poněkud vyšší cíle.

Miloval Belle. Pokud se tomu dalo tak říkat. I když se domníval, že nedokáže milovat nikoho jiného než sebe. Velmi dlouhou dobu stával před zrcadlem a obdivoval svůj vzhled. To byl zkrátka on. Ale na jednu stranu jej chápal. Nikdy neviděl krásnějšího muže. Jenže nyní si připadal jako ten největší hlupák. Kdysi se do Gastona hluboce zamiloval. Připadal mu jako jeden ze starořeckých reků, o kterých kdysi viděl divadelní představení. Neuměl číst a tak si nemohl půjčit žádnou knihu. Ale občas do vesnice zavítali kočovní herci. Na svých vozech hráli antické báje. Hrdinové byli zobrazováni jako přenádherné bytosti. Gaston by mezi ně určitě zapadl! Byl krásný jako Paris a silný jako Herkules. Svoji dokonalost si bohužel uvědomoval.

Z počátku LeFou takové věci přehlížel. Oči mu zakryly růžové brýle. Až příliš mu zkreslovaly realitu. Když si vybavoval různé vzpomínky na společnou minulost, nemohl uvěřit, že mu Gastonovo chování nevadilo. Jako například když sváděl nebohé dívky a poté je opouštěl. Jedna z nich spáchala sebevraždu. Nezajímal se o ni. Raději flirtoval s lehkými děvami v hospodě. Už tenkrát si říkal, že je to moc. Ale láska k netvorovi zcela utlumila logické uvažování.

Před pár dny v tomto lokále zpíval píseň, kterou o něm složil. Neuměl sice číst ani psát, ale slova si dobře pamatoval. Hodně lidí mu říkalo, že je báječným zpěvákem. A proto se rozhodl, že Gastona potěší, protože Belle odmítla jeho žádost o ruku. Zpíval o tom, jak je statečný, silný a úžasný. Chtěl mu udělat radost a zároveň se nepřímo vyznat ze svých citů. Jenže jeho přítel nedokázal dešifrovat skryté vyznání v obdivných slovech. Vnímal jen chválu na svojí osobu. Nic víc.

Ten večer si říkal, jestli má vůbec cenu upoutávat jeho pozornost. Když se vrátil domů, zhroutil se na židly, aby mohl dát průchod svým emocím. Druhý den měl oči od pláče červené jako rak. Gaston si toho samozřejmě nevšiml. Byl stále naštvaný kvůli Belle. LeFou si říkal, kdy jeho pohár trpělivosti přeteče. Vůbec netušil, že to bude dříve, než by si vůbec pomyslel.

"Hlavu vzhůru starý brachu! Netrap se kvůli Belle. Podívej se, kolik máš kolem sebe krásných děvčat. Nejedna z nich by chtěla zaujmout místo po tvém boku!" řek mu, aby jej povzbudil. Ale lovec seděl v křesle s kyselím výrazem.

"Jaké například? Všechny jsou tak nudné a jednoduché! Kdybych některou z nich chtěl dostat do postele, nemusel bych se nijak snažit. Ale mám rád výzvy. A Belle není jako ostatní dívky. Ona je dokonalá!" vysvětlil.

"Ano, ale nechce tě. Tak ji už konečně pusť z hlavy! Určitě se někde najde žena, která bude tvoji nabídkou poctěna. Kdo by nechtěl tak pohledného a statečného lovce?!" Gaston se ušklíbl. Ano, mohl ji nechat být. Ale něco takového neměl v povaze. Když něco chtěl, musel to mít za každou cenu!

"Už jsem řekl svoje. Nechci nikoho jiného! A ani nestojím o to, aby mi ji někdo ukradl. Buď bude má po dobrém, nebo po zlém!"

LeFou si povzdechl. Tohle byl předem prohraný boj. Nikdy jej nezajímalo, co chtějí druzí. Myslel pouze na sebe.

Pak se najednou do vesnice jako uragán přiřítil vyděšený Maurice. Vypadal jako šílenec. Tvrdil, že je jeho dcera uvězněna v kouzelném hradě plného oživlého nábytku. Prý mu vládne princ zakletý do zvířecí podoby! Vesničané se začali smát. Jenže Gaston mu uvěřil a nabídl pomoc. LeFou však tušil zradu. Měl pravdu. Jeho miláček uvázal Maurice v lese u stromu. O starcovu smrt se měli postarat hladoví vlci. Nechtěl si špinit ruce. Ale Bellin otec přežil. Dostal se z lesa díky čarodějce. Přišel do vesnice a obviňoval Gastona z podrazu. Ten se mu ale vysmál a obrátil výpověď proti němu.

V ten moment konečně pochopil, jaký skutečně je. Už nechtěl být jeho poskokem. Začal hledat příležitost k útěku. Jenže jak to měl udělat, když okolo Gastona stáli zfanatizovaní vesničané čekající na jakýkoliv příkaz?

Přítel chtěl nechat odvést Maurice do sanatoria pro duševně nemocné. Ale v tom jej přijela zachránit Belle. Tvrdila stejné nesmysly. Na rozdíl od otce měla důkaz. Přinesla si z paláce kouzelné zrcadlo! Ukázala všem vesničanům tvář netvora. Prý měl dobré srdce! LeFou jí na rozdíl od ostatních věřil. Když Zvíře mohlo mít dobré srdce, tak se překrásný člověk mohl chovat jako zrůda.

"Nebojte se! Je dobrý! Nikdy by nikomu neublížil. Vypadá možná děsivě, ale v jádru je jiný!" vysvětlovala zoufale dívka. Chtěla otce zachránit a ukázat všem, že mluví pravdu. Ale vesničané měli čím dál tím větší strach.

"Je to takové monstrum a ty nám ještě hodláš tvrdit, že je dobrý? Zabije nás všechny! Jsi stejný blázen jako tvůj otec! Bude nejlepší, když půjdete do stejné cely! Chyťte ji!" poručil Gaston a luskl prsty. S pomocí několika dalších mužů dali vzpouzející se Belle do vozu. Schoulila se k vyděšenému starci. Neměla sebemenší naději na vysvobození. Přesto se však díky důvtipu dostala ven.

"Gastone, nemyslíš, že je to trochu moc? Třeba mluví pravdu. Co když je ten netvor skutečně takový, jak tvrdí?" Těmito slovy riskoval vše. Podíval se do Gastonových očí. Dostal strach. Byly plné hněvu, nenávisti a šílenství. To jeho by měli zavřít do blázince.

"Chceš být další?" zeptal se výhružným tónem. LeFou jen zakroutil hlavou.

"Ne."

"Dobře. Tak zavři zobák a dělej, co ti říkám! Nikoho tvé názory nezajímají! Ještě slovo a skončíš jako oni!"

Tohle byla ta pověstná poslední kapka. Gastonovi na něm nezáleželo. I přesto však odešel s ostatními vesničany do paláce. Celou dobu přemýšlel nad tím, jak jej opustit. Chtěl dokázat, že ve skutečnosti není tak zlý. Nelíbilo se mu jeho jednání. Gaston si musel uvědomit jednu věc - nikdo nikdy nebude tancovat tak, jak píská.

Během bitvy se naskytla skvělá příležitost na změnu stran. Začal bránit očarované sloužící. Nikdy nic tak statečného neudělal. Otec by byl určitě pyšný. Vždy mu říkal, že je zbabělec, který se přidává pouze k tomu, kdo jej dostatečně ochrání před nepřáteli. Ale přeci jen v něm zbyla ještě špetka statečnosti.

Během boje očekával, že se proti němu Gaston postaví. Nikde jej však neviděl. Netušil, že se vydal za samotným princem. Nechtěl bojovat o Belle. Už jej nezajímala. Toužil po pomstě. Zaslepovala mu mysl. Nedokázal se soustředit na nic jiného než na Zvíře. Chtěl mít jeho hlavu pověšenou nad krbem. Ale šťastěna ten den vůbec nestála na Gastonově straně.

Prohrál. Zaplatil svým životem. LeFou nemohl uvěřit, když se doslech, že je mrtvý. Jenže poté spatřil jeho polámané chladné tělo.

Gastonova smrt jej zasáhla více, než by si byl ochoten připustit. Zároveň si uvědomil, že se v jeho srdci skrývají zbytky citů. Ale měl pocit, že se každým dnem vytrácí. Ještě nějakou dobu bude trvat, než zmizí nadobro.

Zvedl oči od korbele. Místnost se mírně houpala. Už by toho měl nechat. Avšak alkohol mu dávál pocit vysvobození.

Najednou ucítil v zádech něčí pohled. Začal se pomalu rozhlížet po lokále, dokud nenarazil na člověka, který se na něj díval. Znal jej. Patřil ke třem mužům, kteří vždy stáli po Gastonově boku. Tak jako on.

Jmenoval se Stanley. Sledoval jej zajímavým pohledem. Laškovným, řekl by. Nikdy mu nevěnoval sebemenší pozornost. Líbil se mu? Uvědomil si, že mu na tom momentálně nezáleží. Nebude si dělat zbytečné naděje. Nic k němu necítil.

Raději požádal šenkýřku o další pivo.
 


Komentáře

1 Emily Emily | 31. března 2017 v 17:54 | Reagovat

Vyzerá to byť super! Štýl písania sa mi páči, takže ja som rozhodne za pokračovanie. :-) Aj keď ma zo začiatku odradzovalo, že je to bez obmedzenia. Mám radšej keď je občas nejaká "posteľ akcia" :-D

2 Winter Winter | Web | 31. března 2017 v 18:48 | Reagovat

[1]: Páni, děkuji!Jsem moc ráda, že se ti to líbí. Určitě napíšu pokračování.

3 I am Jane Belle I am Jane Belle | Web | 31. března 2017 v 18:59 | Reagovat

Máš hezký blog :)

4 Winter Winter | Web | 31. března 2017 v 19:24 | Reagovat

[3]: Děkuji.

5 Karin Karin | 25. srpna 2017 v 13:39 | Reagovat

Moc pěkné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků v menu:
http://www.gettyimages.in/
http://thediaryofahufflepuff.tumblr.com/
tumblr.com