"Černý humor je, když máš písek v oku. Morbidním se stává ve chvíli, když máš oko v písku."

1. Neporušitelný slib - Usmíření

14. září 2017 v 2:46 | Winter |  Povídky

Fandom: Harry Potter

Žánry: Romantika, slash, hurt, temné

Páry: Severus Snape/Harry Potter, Hermiona Grangerová/Draco Malfoy

Autorčina poznámka: Tohle bude asi ta nejtěžší a nejdelší věc, jakou jsem kdy napsala. Tato fanfikce se odehrává během Harryho šestého ročníku. Zcela ignoruje dění v Princi dvojí krve a jde si vlastní cestou.

Hlavní postavou je Harry, který nastupuje do šestého ročníku. Uvědomí si, že se celé kouzelnické společenství díky nové válce s Voldemortem začíná měnit. Každý z jeho přátel, známých nebo studentů či profesorů se bude muset rozhodnout, na čí stranu se postaví. Ale věci nejsou jen černobílé. Zjistí, že i dobří lidé v sobě skrývají strašlivá tajemství, která mohou mít zásadní dopad na vývoj celého konfliktu.

Kromě Snarry a Dramione bude mít fanfikce ještě jeden pár. Ale nechci jej vyzrazovat kvůli zápletce.

Kapitoly budou vydávány nepravidelně vzhledem k tomu, že se blíží semestr a netuším, jak to budu mít s časem. Každopádně, na příběh O lásce a válce jsem nezapomněla. Připravuji další části.

Užijte si čtení.

***

Ledový vzduch svištěl kolem jeho těla, ale on jeho nízkou teplotu nijak nevnímal. Stačilo zamumlat jednoduché chladuvzdorné kouzlo a rázem mohl navštěvovat i ta nejstudenější místa na planetě. Letěl hustým tmavým mračnem ke svému cíli. Na horizontu se vzápětí objevila monstrózní pevnost ukrytá před zraky mudlů ve vysokých horách. Zároveň cítil přítomnost velmi silné kouzelné bariéry. Grindelwald si potrpěl na pompéznost a megalomanství. Kdysi dávno četl, že tu stála jeho socha. Ale po válce jí nechalo kouzelnické společenství strhnout. Gellert skončil ve vězení jako krysa. Jeho schopnosti nejspíš zakrněly, ale to však nic neměnilo na tom, že má stále obrovskou moc. Kouzelníkova magie nikdy nezmizí. Pokud chce zlikvidovat Brumbála a Pottera, bude muset najít daleko silnějšího spojence.

Lord Voldemort Grindelwaldovy myšlenky obdivoval. Staly se základem pro jeho ideologii o nadřazené kouzelnické rase. Na rozdíl od něj chtěl mudly především vyhladit, nikoliv jim vládnout. Byly to jen špinavé krysy. V přírodě platilo základní pravidlo silnějšího staré jako život sám. Není proto divu, že slabí padnou.

Přistál nedaleko pevnosti. Tam ještě bariéra nebyla tak silná. Dotkl se Znamení zla na svém předloktí a za pár okamžiků se okolo něj začali objevovat Smrtijedi. Povolal jich kolem dvou tisíc. Počítal s tím, že část z nich padne. Má však mnohem více spojenců. Jednoho dokonce v Bradavicích přímo pod Brumbálovým nosem. Ale toho dnes nezavolal. Je pro něj příliš důležitý. Někteří byli útokem na Nurmengrad nadšeni. Například jeho favoritka Bellatrix, která se nemohla dočkat, až začne zabíjet. Jiní měli ve tváři strach. Z něho a z toho, co je čeká. Kdyby přeci jen ucouvli, neváhal by použít tu nejhorší ze zakázaných kleteb.

Každý z jeho pěšáků byl s plánem útoku obeznámen. Lord Voldemort zamířil hůlkou na věznici a z její špičky vylétlo zářivé světlo, které všechny téměř oslepilo. Narazilo na ochranný štít. Neproniklo jím a ani jej nijak nepoškodilo. Ale na druhé straně vyvolal jeho útok obrovskou paniku. Stráže vězení okamžitě zburcovali celou pevnost.

Neplánoval na ně útočit pouze kouzly. V rukávu měl připraveno pár zajímavých es.

Voldemortův první útok sice obranu Nurmengradu nepoškodil, ale když se k němu přidala obrovská síla jeho nohsledů, tak strážníci neměli žádnou šanci. Už nyní z nich byli chodící mrtvoly. Každý strážný se snažil vězení ze všech sil ubránit. Jenže jakmile se k jednotkám Pána zla připojili mozkomorové a z karpatských pahorků dorazili obři, byly jejich životy ztraceny.

Vězni věděli, co se děje. Kouzla z kleteb narážely do zdí a bortily je nebo rozmetávaly na všechny strany. Zločinci ve věžích nemohli přežít. O ně se však nestaral. Cíl jeho cesty se nacházel hluboko v podzemí. K jistému vítězství se přibližoval mílovými kroky. Konečně oslavoval svůj triumf.

O několik tisíc kilometrů dále směrem na severozápad se uprostřed letní noci probudil patnáctiletý Harry Potter a uvědomil si, že má hlavu v jednom ohni. Jizva jej příšerně pálila a tak si ji několikrát promnul dlaní. Jenže jeho pokus nezabral. Bylo mu špatně a potřeboval jít do koupelny, aby se mohl vyzvracet.

Když se vrátil zpět do svého pokoje, sednul si na postel a přemýšlel o svém snu. Cítil neuvěřitelnou radost, která nicméně pramenila z lidského utrpení. Nedokázal si svoji noční můru vybavit. Byly v něm mozkomoři, Smrtijedi, spousta záře a nějaká pevnost, kterou v životě neviděl. Uvědomil si, že z ní nedokáže poskládat žádné konkrétní scény. Po útoku na ministerstvo už Voldemortovi neviděl do hlavy tak dobře jako dříve. Když mu Raddle před několika měsíci posílal své vize, chtěl jej nalákat do pasti. Ale od Siriusovi smrti se mu už do hlavy nepodíval. Ale dnešek byl jiný. Mohl se na chvíli přestat ovládat a dal mu možnost vidět to, co se právě děje?

Kéž by si z toho snu pamatoval víc! Nemohl vůbec přijít na to, kde se nachází nebo co právě dělá. Asi se jeho vize promíchala s dalšími sny, jenž se mu poslední dobou zdály. Co by ale v případě nějakého Voldemortova útoku mohl dělat? Nic. Než by k Brumbálovi Hedvika dorazila, mohlo by být už pozdě. Cítil se frustrovaně. O prázdninách kouzlit nesměl. Pokud ano, jeho situace by se značně zjednodušila.

Podíval se na budík. Bylo půl třetí ráno, předposledního dne v červenci. Zítra má šestnácté narozeniny! Už se moc těšil na to, až se pojede podívat k Weaselyovým. Ronova maminka poslala tetě Petunii dopis, který ji nejprve šokoval. Ne, tentokrát neměl tolik známek jako před dvěma lety. Měl jen jednu. Tetu však paralyzovalo zjištění, že jí někdo z jeho kouzelnického světa vůbec nějaký dopis napsal.

Nakonec mu však cestu do Doupěte povolila. Už jej nejspíš chtěla mít z krku. Ani strýc Vernon nic nenamítal. Avšak včera u večeře mu řekla:

"Těm svým úchylům vyřiď, ať se ani neopovažují posílat další dopisy. Nechci s nimi mít žádné kontakty," pronesla kysele. Harry by jí přání se samou radostí splnil. Měla však smůlu. Jednou byla jeho poručnice a tak musela komunikovat s kouzelnickým světem ať se jí to líbilo nebo ne. Přesto v sobě ucítil osten radosti, když po jídle vyběhl schody do prvního patra a šel si sbalit.

Některé knihy tu chtěl nechat. Uvědomil si, že třeba takovou učebnici lektvarů už nebude potřebovat, protože z Náležité kouzelnické úrovně nezískal V nýbrž N a silně pochyboval, že jej Snape přivítá s otevřenou náručí ve třídě. Tak dobrý nebyl. Smůla. Musel také přehodnotit své představy ohledně budoucí povolání. Toužil se stát lovcem černokněžníků, jenže nyní vážně přemýšlel o profesionální dráze hráče famfrpálu.

Učebnici tedy nechal tady. Dále se dozvěděl, že nebude moci studovat kouzelnickou historii a věštění. Ani o ty předměty nestál. Uprostřed zkoušky z Dějin čar a kouzel se zhroutil, zatímco ve věštění pokazil co mohl. Rád by si vzal i učebnici s péčí o kouzelné tvory, ale ani tu nehlodal v šestém ročníku absolvovat. Hagrid bude asi nešťastný. Jenže co jiného mohl dělat? Jeho hodiny byly sice fajn, ale k budoucí profesi je nepotřeboval.

Naházel všechny hábity, mudlovské oblečení i knihy do kufru. Každý rok musel jeho objem pomocí kouzel zvětšovat. Nakonec na samotný vršek poskládal spodní prádlo. Neviditelný plášť si naopak nechal u sebe. Kdo ví, kdy jej bude potřebovat.

Harry seděl na posteli a ještě přemýšlel, co by si vzal s sebou. Nic jej však nenapadlo. Hedvika byla na lovu a netušil, kdy se vrátí. Pro jistotu jí řekl, že kdyby dorazila do Kvikálkova později a nikde jej nenašla, má letět rovnou k Weasleyovým. Cestu moc dobře znala.

Uvědomil si, že mu už zbývá poslední léto a pak se s Dursleyovými rozloučí navždy. Připadalo mu to zvláštní. Nenáviděl každou minutu, kterou tady strávil. Ale co jim řekne, až se budou loučit? Poslední dobou měl docela dobré vztahy s bratrancem. Dudley si totiž díky loňskému útoku mozkomorů uvědomil, jaký skutečně byl. I když s ním trávil málo času, zjistil, že se jeho chování změnilo k lepšímu. Už se nekamarádil s bandou místních blbečků a začal na sobě pracovat. Dokonce za ním přišel krátce po jeho příjezdu z Bradavic.

"Ahoj Harry, můžu dál, prosím?" zeptal se nejistě, když právě rovnal knihy do polic. Neviděl jediný důvod, proč by za ním nemohl. Překvapilo jej, že řekl slovo prosím, protože si vůbec nepamatoval, že by něco takového vůbec někdy vypustil z úst. Na laskavosti a slušné chování si moc nepotrpěl.

"Jasně, posaď se," gestem mu ukázal rozestlanou postel. Bratranec si sedl, ruce dal na kolena a díval se na něj, jako kdyby přemýšlel, jak má začít. Potter přestal s vybalováním. Vzal si židli a usadil se naproti němu.

Bratránek chvíly váhal. Už už chtěl z pokoje zmizet se slovy, že to byl jen vtip. Ale nakonec se přeci jen rozmluvil:

"Víš Harry, ještě jsem nedostal pořádnou příležitost, abych ti poděkoval." Mladý kouzelník neměl sebemenší tušení, o čem to mluví.

"Za co?" zajímal se.

"Za to, jak jsi mi loni zachránil život. Díky. Vím, že jsem se k tobě choval hrozně. Byl jsem odporný zmetek a nyní vím, že kouzelníci nejsou špatní. Mamka s taťkou nemají pravdu," vysvětloval. No páni! Tohle mladý Potter opravdu nečekal.

"Já - Dudley, tohle bylo asi to nejhezčí, co mi kdy v tomhle domě kdo řekl. Proč jsi se najednou tak změnil?"

"Nevím co se stalo, ale ta stvoření..."

"Mozkomoři."

"Ti mozkomoři mi ukázali, jaký jsem byl. Viděl jsem sám sebe jako toho nejhoršího parchanta pod sluncem. Uvědomil jsem si, že takhle žít nechci," vysvětloval Dudley. Harry ho plně chápal. Mozkomoři dokázali z lidí vysát štěstí a odhalit ty nejhorší vzpomínky. Avšak Remus Lupin jej naučil, jak se jim ubránit.

"Vím, jak jsi se cítil," přiznal.

"Co jsi viděl ty?" zajímal se Dudley.

"Vždycky, když se ke mně přiblíží, slyším, jak Voldemort vraždí maminku," řekl Harry a podíval se na své ruce položené na kolenou. Hlavou mu na chvilku prolétla poslední slova jeho matky. Zoufale chránila svého syna před Voldemortovou smrtící kletbou, které nakonec sama podlehla.

"To je mi líto. Mamka o tetě moc nemluví, ale mrzí mě, že se s ní už nikdy nesetkám. Vyprávěl ti o ní někdo?" zeptal se bratranec.

"Říkali, že nikdy nepoznali krásnějšího, chytřejšího a statečnějšího člověka. Ke konci školního roku jsem ji viděl v jedné cizí vzpomínce. Byla úžasná! Taťku nejdřív nemusela, ale potom se do něj zamilovala a nakonec se vzali."

Samozřejmě, že Harry hovořil o jedné nepříjemnosti, která se mu stala v půlce letního pololetí. Neudržel zvědavost a podíval se do Snapeovy Myslánky. Uviděl tam, jak jeho otec šikanuje budoucího profesora lektvarů dost nechutným způsobem. Lily se Jamesovo počínání nelíbilo. Samozřejmě mu to začala vyčítat. Jenže v tu chvíli se ozval Snape a řekl jí mudlovská šmejdko. Urazilo jej , že se ho zastávala dívka z nekouzelnické rodiny. Lily se strašlivě naštvala. James si naopak vzal její slova k srdci a stal se mnohem lepším člověkem.

"Čarodějové mohou prohlížet cizí myšlenky?" vydechl ohromeně Dudley.

"Ano můžeme. Ale používáme k tomu speciální předmět, který se jmenuje Myslánka. Je to taková velká kamenná miska, do které se dávají vzpomínky," vysvětloval Harry.

"Víš, vím toho o vás tak málo. Začalo mě to zajímat. Chtěl bych o kouzelnické komunitě zjistit něco víc."

"Opravdu?"

"Jo. Nemohl by jsi mi o tom tvém světě sehnat nějakou knížku? Prosím," škemral bratránek. Mladý Potter se usmíval. Dudleyho zájem jej příjemně překvapil. Už samotná změna jeho povahy byla obrovská bomba. Nemohl se dočkat, až tohle řekne Ronovi a Hermioně.

"Dobře. Až půjdu do Příčné ulice nakupovat věci na příští školní rok, podívám se, jestli v Krucáncích a kaňourech nebudou mít něco na tohle téma. Pošlu ti ji po Hedvice."

"Fajn," řekl Dudley. Chěl pokračovat v konverzaci, ale pak si vzpoměl, proč sem původně šel: " Jo a mamka ti vzkazuje, že máme přijít dolů na večeři. "

"Za chvíli jsem tam."

Večeře nebyla nic moc. Jelikož chtěl bratránek skutečně zhubnout, normální jídlo nahradily saláty, rýže, zelenina a ovoce. Dudley ho ale opět překvapil. Poměrně často se mu dařilo propašovat nahoru nějaké dobré jídlo nebo cukroví. On to samozřejmě nejedl, ale nechtěl, aby kvůli němu Harry trpěl hlady tak, jako ostatní členové rodiny. Prý i strýc Vernon si kupoval nějaké pamlsky cestou do práce, aby jej teta neviděla. Harry za jeho laskavost byl rád. Tohle léto se díky bratrancově proměně stalo poněkud snesitelnějším, než ty předchozí.
 


Komentáře

1 Karin Karin | 16. září 2017 v 21:22 | Reagovat

Vypadá to bobře.

2 Winter Winter | Web | 17. září 2017 v 15:07 | Reagovat

[1]: Díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Zdroje obrázků v menu:
http://www.gettyimages.in/
http://thediaryofahufflepuff.tumblr.com/
tumblr.com